Vydáním „Toxicity“ si na sebe SYSTEM OF A DOWN upletli bič. Brzy poté, co se nahrávka dostala do podvědomí širší veřejnosti, bylo totiž zřejmé, že se jedná o něco výjimečného. Prvním albem, které tak na sebe vzalo nevděčnou úlohu „toho prvního po Toxicity“ (kolekci b-stran „Steal This Album!“ nepočítám) se stalo „Mezmerize“, první část již dříve avizovaného „Mezmerize / Hypnotize“. Vydavatelská společnost se však rozhodla obrat přívržence kapely o co největší sumu, takže s druhým jmenovaným se setkáme později…

Kdo očekával, že se čtveřice amerických Arménů vydá někam k vodám popovějším, nemýlil se. „Mezmerize“ již nepůsobí jako tvrdá rána mezi oči, která byla v podobě „Toxicity“ ještě dlouho cítit. Jaký je to rozdíl, srovnáme-li např. undergroundový debut, lakonicky nazvaný „System Of A Down“, s novinkou. Syrový zvuk a neurvalé běsnění je nahrazeno výraznými melodiemi a pochopitelně také velkorysou produkcí (na té se opět podílel Rick Rubin). Otázkou samozřejmě zůstává, zda se kapele zalíbil značný přísun dolárků, nebo je to dáno pouze a jenom tím, že pánové o nějaký ten rok zestárli a vyspěli. Pravda, jak už to tak většinou bývá, bude nejspíš někde uprostřed.

Nic z toho však neznamená, že by SOAD ztratili svůj charakteristický výraz. Serj opět pěje jako o život, ačkoliv je dost překvapivé, že dostal méně prostoru, než bylo dříve zvykem. K mikrofonu se teď celkem často sápe kytarista Daron Malakian, a ten si rozhodně nevede špatně…jeho hlas má však jednu nevýhodu – je poměrně obyčejný, a s tím Tankianovým prakticky neporovnatelný. Pakliže někomu možná bude vadit příklon k větší melodičnosti, já s tím rozhodně problém nemám, album je díky tomu mnohem barevnější a náladovější. Nenacházíme zde sice už tolik hitů á la „Chop Suey!“, přesto vám některé melodie a refrény budou znít v hlavě ještě pěkně dlouho (a to i přesto, že zpočátku působí nahrávka celkem nevýrazně). Brutálních pasáží už sice není tolik, přesto jich je snad ještě dost na to, aby kapela nebyla ortodoxními fanoušky zatracena (ostrý politický podtón „systémům“ pochopitelně zůstal, k čemuž jim pěkně hraje do karet chování americké vlády). Tu a tam se objeví i nějaký ten sampl, klávesový podkres, nebo lehce etnická pasáž, což desce jenom prospívá.

Jinak to jsou ti SYSTEM OF A DOWN, jak je známe - tvrdé, skoro až thrashové pasáže jsou vzápětí vystřídány melodickým refrénem (ta zvláštní melodika kapele zůstala). Přesně tak to naše čtveřice praktikuje ve vypalovačkách „Revenga“, „Cigaro“, „Radio/Video“ nebo „Violent Pornography“, což je asi můj nejoblíbenější song tohoto alba. Oproti tomu stojí v opozici „Lost In Hollywood“, pomalá píseň, která album uzavírá. Na nahrávce se dle mého soudu sice nachází i pár slabších skladeb („Question“, „Sad Statue“), ale celkově je to kolekce více, než povedená.

Závěrem bych si dovolil ukrást kousek refrénu z „B.Y.O.B.“: "Everybody´s going to the party, have a real good time"…..tak přesně o tomhle je muzika SYSTEM OF A DOWN, „Mezmerize“ nevyjímaje. A já se bavím rád…