Australský death metal je velice specifickou záležitostí. Zatímco v Evropě, či USA se hraje spíše na technickou vyspělost,rychlost, údernost a co si budeme, v dnešní době i na čistou produkci, tak v Austrálii na to šli trošičku jiným způsobem. Pokud vezmeme v potaz kapely jako Portal, Impetuous Ritual, Grave Upheveal, nebo blackovější Ill Omen, dostane se nám naprostého hnusu, zmaru a totálního bahna. Obzvlášť Portal jsou jakousi vlajkovou lodí australského death metalu. Jejich muzika není hezká a už vůbec ne líbivá. Pro nezkušeného jedince je prokousávání se jejich pojetí death metalu opravdu náročné. Ovšem odměny se vám dostane,  za to vám ručím.  Tyto kapely si nehrají na technickou zdatnost, ale na pocit naprostého tlaku. Riffy tvoří stěnu hluku a vokál jakoby vycházel z jeskyně vzdálené pět tisíc rakví od vás.  Beru názory lidí, kteří si poslechnou Impetuous Ritual, odplivnou si a už nikdy se k této kapele nepřiblíží ani na krok. Ano, je to těžce stravitelná hudba. Vynásobte si Incantation 10x, přidejte stěnu hluku a dostanete australské pojetí death metalu. Pokud ovšem zapátráte, můžete kapely podobného ražení samozřejmě nalézt i na jiných kontinentech. Například španělské Teitanblood, kanadské Mitochondrion, nebo z Velké Británie stravitelnější Grave Miasma.

K Temple Nightside jsem se dostal nedávno. Neslyšel jsem tedy ani jejich první počin a rovnou se vrhl na druhý a aktuální s názvem "The Hecatomb" . I tak jsem se ale na tuto nahrávku těšil a očekával více, než jen průměr, protože australský death metal už takový prostě je. Přirovnal bych to k obrovské vlně black metalových kapel, které se teď hojně rojí na Islandu. Tak specifický přínos zla nikde jinde nezaregistrujete, ale k tomu příště, zas v jiné recenzi..
Sestavu Temple Nightside tvoří čtveřice ostřílených hudebníků. Baskytarista Kusabs dokonce působil v novozélandských Ulcerate. Jinak sestavu tvoří hudebníci z kapel Grave Upheaval, Ill Omen, nebo Vassafor.

Samotná hudba na albu je velice temná a trýznivá. Nečekejte změť blast beatů, nálože agresivních riffů, ale představte si velice pomalu se plazící bahno. Ano, Temple Nightside okořenili svůj black/death i opravdu úctyhodnou porcí doom metalu a to vám ze začátku dokáže úvodní píseň na albu s trefným názvem - "Graven" . Ano, tato skladba se nakonec stejně rozjede do rychlejšího tempa, ale první vteřiny se opravdu plazí a ten zlomocný riff a zvuk kytar obecně v kombinaci s vokálem, který se dere z té nejhlubší jeskyně vás vystaví upřímnému strachu. Skladba má ovšem skvěle vystavěnou gradaci a zvrhne se v totální inferno. Ty přechody z pomalých částí bych pozlatil.
To, čím je "Graven" je naprostý opak další skladby s názvem "Adrift in Sepulchral Entropy". Zde se na doom metal nehraje. Rakve jsou otevřeny hned a salva bicí artilerie vám nedá vydechnout. Typický metal smrti s australským nemocným nádechem. Velice se mi líbí občasná sóla, které sice jak rychle vylezou, tak zase zalezou, ale věřím, že o tom skřípání kytar vyvěrající z hlubin se vám bude zdát. Ve stejném duchu  se vás po klidném začátku daří zadupat i předposlední "Tempest" (opět dokonalý přechod z pomalé části, opravdu geniální).
Mezi skladbami nalezneme tři ambientně vyznívající intermezza. Atmosféru doplňují skvěle - efekt zaručen. Další skladby s názvem "Within the Arms of Nothingness" a "Charnel Winds" se táhnou v doomovějším pojetí, jak už nám koneckonců napovídá i název.
Vypíchl bych druhou jmenovanou a zároveň nejdelší skladbu na albu. Jedná se o rozhodně nejpomalejší a nejtrýznivější skladbu naprosté zkázy. Zde riffy nehledejte. Kytary jen tak kvílí do závanu hřbitova a "IV" (Mitchel Keepin) se zmůže jen na poslední zoufalá slova před naprostým koncem. Opravdu skvostně zakončené album.

Pokud hledáte společníka k osamělé noci, kdy se vaše myšlenky budou ubírat negativním směrem, nové album Temple Nightside vám bude příhodným společníkem. Plusové body přidávám za výborně podzemní produkci, za gradaci ve skladbách a za to, že je prostě australský death metal tak výborný. Negativum je pro mě to, že po více posleších se dostaví jistá monotónnost. Jinak ale každopádně palec nahoru a další důvod proč se prohrabovat v undergroundu. Jsou zde nesmírně cenné poklady.