S polskou smečkou WINGLESS jsem se poprvé seznámil loni, když mi poslali promo svého alba „The Blaze Within“. Jejich směs temnoty, doomové melancholie a thrashové říznosti a agresivity mě tehdy docela zaujala. No a po roce jsou tady WINGLESS znovu. Tentokrát se svou novinkou „Triada“.

Od začátku je slyšet, že oproti „The Blaze Within“ kapela stočila kormidlo svého škuneru blíž k temným a hlubokým doomovým vodám. Občas je sice rozčísne nějaký ten deathový blesk, nicméně svěží poryvy ostrého a přímočarého thrashového vichru jsou tentokrát pryč. O to větší prostor dostává temnota a drtivé a mohutné kytarové vlny, které se k vašim sluchovodům řítí s neúprosnou sílou a jistotou příboje. Cíl je jasný. Tentokrát se vás WINGLESS nesnaží roztrhat, ale utopit v ponurých darkdoomových hlubinách. Daří se jim to se střídavým úspěchem. I když je kytarové vlnobití podporované ostřelováním bicích z tohohle polského škuneru a vedené štěkáním admirála Olafa Różańskiho, občas mu přece jen ta thrashová rychlost a dravost chybí.

Přestože se chvílemi dostanete pod hladinu a zjistíte, že vám hluboké melodie zaplavují ústa, omývají uši a proplétají se vaší hřívou (nebo jejím bývalým teritoriem), vždycky dokážete po chvíli vyplavat a nadechnout se. Chybí totiž víc zajímavých momentů, které by vás udržely hlouběji v temných vodách „Triady“. A ačkoliv živlům, jako jsou „Tales of Sleepless Nights“, „Unnamed Terror“ nebo „Wasteland Man“ se vzdoruje těžko, chybí „Triadě“ víc podobně silných proudů, bouří a krupobití. Přesto tahle plavba určitě za vyzkoušení stojí. I když oproti té minulé přece jen o něco zaostává.