AMENRA není klasická kapela pohybující se v cyklech mezi nahrávacím studiem a dlouhou koncertní šňůrou, kde by na světlem přesyceném pódiu stáli v řadové formaci, vybízeli publikum k interakci a dlouze se nadvakrát loučili a ukláněli. Kapela si raději zvolila symboliku kruhu ve kterém často vystupuje i na netradičních lokacích, a zvláště pak platící pro její vzácná akustická vystoupení slibující mimořádný zážitek.

Tato pražská zastávka v rámci jejich raně podzimní, post-metalové evropské šňůry začínající i končící ve Francii, byla jejich šestá v pořadí. Setmělý sál, do kterého jsme těsně před koncertem vstoupili, protínal po levé straně pódia pouze vysoký a masivní dřevěný kříž - jeden z hlavních symbolů filozofie AMENRA. Postupně se přidávalo minimalistické mdlé světlo z promítání videa zobrazující trny, mlhy, pokroucené stromy, kříže a let černých vran. To už jsme si na intimitu zvykli a dokázali se uvolnit a připravit na to, co bude následovat.

Skromný kruh židliček na malém pódiu s promítacím plátnem v pozadí vyzařoval bezpečí pro sdílení myšlenek. Vše bylo připraveno na jednotné a hluboké porozumění, kde si spolu s oddaným publikem a velkou rodinou v jednom předají světlo a naději jako planoucí pochodeň v hluboké tmě - takové, co má v jejich (i našem) světě specificky důležitou roli. Jak jednotliví členové Amenry pomalu přicházeli do kruhu a zapojovali se do hry "Aorte. nous sommes du même sang", po níž následovala "Diaken", "Razoreater", "Plus Près De Toi" a další silné pilíře tvorby, projevila se jedinečná vlastnost celého setkání, a tou byla ukázněnost a respekt všech příchozích, kteří si nedovolili rušit narůstající atmosféru tleskáním a pištěním. Alespoň do té doby, kdy potřeba vyjádřit radost a vděk přerostla přes únosnou mez.

Když totiž s tichem přišly první tóny "Song to the Siren", drobné chvění přeběhlo každým, kdo poznal píseň, která nepochází z klasického mešního repertoáru Amenry (Originál nahrál Tim Buckley na texty Larryho Becketta v 70. letech a tu známější verzi přinesli This Mortal Coil v roce 1983.). V jejich podání zazněla klasická romantická balada mimořádně křehce, citlivě a nostalgicky, že si nikdo nedovolil narušit to probíhající kouzlo v sále, ještě dlouho po jejím konci. Až poté se ze všech směrů začalo ozývat tlumení slz a dojatého popotahování. Síla následného potlesku pak byla zcela na místě a vracela se pravidelně po každé následující odehrané věci až do samotného závěru setu.

AMENRA (Colin, Mathieu, Bjorn, Lennart a Tim) si dovolila nikam nespěchat a pečlivě se věnovat každé z vybraných písní napříč alby. Bez mála téměř dvě desítky báječně přednesených známých klasik i novinek z letošního alba "De Doorn" by sice dovedly nezasvěcené unudit ve své délce, ale protože hrála tento večer sama a počet lístků byl omezený, setkalo se skutečně silné jádro, které by sneslo ještě další hodinu-dvě v této hypnotické síle přednesu. Mezi očekávané kusy vložila do setlistu, kromě zmíněné "Song to the Siren", třeba také folkovou "Kathleen" (cover Townes Van Zandt), spolu s "De Zotte Morgen", nebo například oblíbený, v tvorbě Amenry už vlastně dávno zakořeněný a trochu Krylovsky znějící kus pro akustickou kytaru a zpěv "Het Dorp" (cover Zjef Vanuytsel). Raritou byla přítomnost houslistky a zpěvačky Femke De Beleyr obohacující celé akustické aranžmá. Díky ní bylo možné si vychutnat "The Longest Night" a duet "To Go On.: And Live With. Out." jako živý duet s Colinem H. van Eeckhoutem.

Sám Colin byl ve vrcholné vokální i recitační formě. Až do posledních drobných vydechnutí a nuancí modulace hlasu perfektně podtrhl sdělení textů a vytvořil kolem sebe až náboženské zaujetí. Hltali jsme každé slovo, každý záchvěv jeho hlasu a přidávali se sami němým zpěvem. Starší "The Dying Light", "Wear My Crown" a novou "Voor Immer" i "De Evenmens" jsme drželi v davu jednotně a rozbili se až na věčně bolestné "A Solitary Reign" v plné, nezkrácené akustické podobě. Poslední "Deemoed" uzavřela večer a naplnila prostor nevyhnutelným koncem. Ve smyčce na loop efekt se sice ještě držely tóny kytary, ale i Lennart už opustil kruh a sál zcela potemněl.

Pokud jsme si mysleli, že AMENRA odešla tajemně zadním vchodem a nechala nás zasněné a citlivé, příjemně nás překvapilo, jak vřele a lidsky se nenápadně vmísili do davu a jak s úsměvem sdíleli radost a pozitivní energii. Poté si sami skromně sbalili a odnesli své věci. Nechali na místě jen trochu světla pro každého z nás, na takové ty podzimní dny, kdy se cítíme být sami a ztracení.

Za udělení akreditace děkujeme agentuře Obscure Promotion.

FOTO / VIDEO: Aleš "Enochian" Komárek