Divadlo Pod Lampou se zhostilo role prostoru pro již dvanácté pokračování plzeňské akce Decadent Winter, kde tentokrát vystoupila dvě česká a dvě zahraniční uskupení, a to ARS VENEFICIUM z Belgie, PORTAE OBSCURITAS z Rakouska, kteří byli nepřesvědčiví stejně jako samotný název kapely, STÍNY PLAMENŮ a depresivci SÓL.

Celý večer odstartovali v Plzni domácí, temně éteričtí SÓL se svými žalozpěvy. SÓL chválím pravidelně a mám k tomu pádné důvody. Každý navštívený koncert je totiž lepší než ten předchozí. Skupina je dokonale sehraná, ve svých řadách skrývá špičkového bubeníka, který skladbám dovolil navštívit vyšší dimenze působivosti. Přidává kompozicím na dynamice a pestrosti. Depresivní výkřiky frontmana se plížily tmou, jako když apatie nahlodává mysl a utahuje smyčku kolem krku. Ke konci terapie v blázinci zpěvák sfoukl svíčky v lampě, již si přinesl na koncert, jako symboliku uhasínajícího marného života. Překvapivá byla poslední skladba, která rozhoupala návštěvníky v temném snu post-rocku, aby následně vygradovala v noční můru. Jeden skvělý riff, na nějž se nabalovaly nervní impulsy, aby nakonec mysl v oné noční můře uvěznil. SÓL jsou na každé akci, jíž se účastní, nejpůsobivějším interpretem, a to se odehrálo i nyní.

Black metal je žánrem, jejž následují spolky inovativní, inspirativní a nadžánrové, ale zároveň stylem, jímž se prezentují kapely nijaké a nic neříkající. Tak bych popsal PORTAE OBSCURITAS z Rakouska. Oltář a svícny nezachránily monotónní black metal bez alespoň špetky jakéhokoliv muzikantského přínosu. Bubeník často mimo rytmus, riffy nudné, dřevorubecké odrhování, zpěvák s rádoby misantropickými výrazy alá ARCHGOAT či BELPHEGOR stěží uvěřitelný a s hlasovým rozsahem zcela chybějícím. Rakušáci neměli ani příliš pozitivní reakce v publiku, což dávalo tušit obecnou nudu. Ani ona vyvolávaná temnota nebyla přítomna. Tohle je přesně to, co mi na black metalu vadí.

Naopak STÍNY PLAMENŮ onu nudu rozvířili svým talentem pobavit. Jenže po PORTAE OBSCURITAS předvedli i skvělé muzikantství, jež jsem spatřoval ve výrazných hravých riffech, přičemž každý dával skladbě svoji vlastní tvář, stejně tak jako originální lyrika do každé kompozice otiskla charakteristický příběh. Je velice zvláštní vidět české kapely, které jsou mnohem profesionálnější a zajímavější, než ty zahraniční. Podepsalo se to také na živějším publiku, které si kanalizační black metal divoce užívalo.

ARS VENEFICIUM nehrají špatný black, což dokázali s deskou “The Reign of the Infernal King”. Koncert Belgičanů by působil dobře, kdyby jej nepohřbíval zvuk, který byl místy dost přehulený a dusil snahu kapely o dynamičtější výraz, tedy střídání výrazné melodiky a rubaček. Dění zachraňoval charismatický frontman, jenž alespoň dovedl zaujmout svým vystupováním. ARS VENEFICIUM ještě šanci určitě dám.

Na Decadent Winter vol.12 tedy vévodily české bandy. SÓL odehráli koncert sehraně a návštěvníky rozhoupali v temně snových atmosférách, přičemž depresivní výkřiky frontmana budou některé možná pronásledovat i v nočních můrách. Překvapením byla poslední post-rocková skladba, následně gradující do atmosferického depressive black metalu. Rakušáci PORTAE OBSCURITAS zahráli, ale to je tak všechno. Rituál, kterému chybělo absolutně všechno, až na oltář a svíce. Set bez muzikantského nadání, nezajímavé skladby znějící úplně jako přes kopírák a rádoby misantropický frontman, působící spíše vtipně než jako bubák. STÍNY PLAMENŮ Rakušáky překonali jak zábavností výrazu, tak muzikantstvím. ARS VENEFICIUM doplatili i přes potenciálně dobrý koncert na přehulený zvuk. I tak vystoupení obsahovalo slušné momenty.