Polské město Bielsko-Biała není od našich hranic až tak daleko, takže sednout do auta a zajet si užít koncert ME AND THAT MAN nebyl vůbec problém. Musím poznamenat, že necelé dva týdny před tím jsem byla na jejich koncertě v Katowicích a tak mě nadchnulo vystoupení kapel, že jsem musela jet znovu. A i pro ten Nergalův úsměv…

Večer otevřel ukrajinský folkový zpěvák SASHA BOOLE. Doprovází se sám na kytaru a foukací harmoniky. Obecenstvo bavil svými historkami či úvahami, např. proč se zombie apokalypsy nikdy neohrávají ve slovanským zemích. Co se týká hudební složky velmi příjemné a oddechové, místy trochu špinavé, ale to jaksi u takové hudby očekáváte.

Sympatická mladá trojce FERTILE HUMP dokázala, jak se z mála dá vytěžit maximum. Ve složení dvě kytary a bubny navodily atmosféru sedmdesátých let, zakouřený vokál zpěvačky Magdy Kramer je něco, co už vás zaujme při poslechu studiové tvorby, ale na živo tomu dává grády její neposednost a energičnost. Jsem velmi ráda, že skupina jako tato hraje rockové nálady prodchnuté troškou punku či grunge a my, co jsme nemohli zažít doby kdy tyto styly vznikaly, je díky nim můžeme alespoň trochu oprášit. Jejich vystoupení pro mě mělo od začátku až do konce skvělý zvuk.

Za zvuků foukací harmoniky hrající melodii z filmu „Tenkrát na západě“ přišli gentlemani v kloboucích a spustili „My Church Is Black“. Další hodinu a půl jsme mohli na pódiu vidět Nergala, Johna Portera, Mattea Bassoliho a Łukasze Kumańskiho. Všichni čtyři si pak s absolutní radostí a řekla bych až dětskou nevázaností, užívali čistou radost z hudby.

Celý večer provázel humor, Johnovo „moc mluvím, a málo hraju…“ Nebo „za tak málo potlesku nehrajeme…“ či Nergalovo vyprávění, jak při natáčení klipu přišel o kytaru. John je svým způsobem takový nenápadný pán, který ale přesně v ten správný moment přidá vtipnou či hořkosladkou poznámku, pravý gentleman nestrhávající v první chvíli pozornost do té doby, než začne rozeskákávat dav a to pak čučíte jak puk. Lepšího parťáka na pohodu, než je Pan Porter, by Pan Darski hledal asi špatně. Doplňují se jako jin a jang. Místy jsem si připadala jak ve zkušebně, kdy si chlapy začali džemovat a zkoušejí, jak se ostatní spoluhráči chytnou. Za mě víc než dobrý. Protože tohle je přesně ta esence hudby, ta nevázanost škatulkami a hození za hlavu očekávaní kritiků. Toto je fakt něco, co pány baví, a odvážně řeknu, že je hřeje u srdce. Nergal poděkoval těm, co přišli v tričkách BEHEMOTH, že jsou ochotni poslouchat a přijmout i jinou hudbu. Jelikož zatím nahráli pouze jedno album „Songs Of Love And Death“, slyšeli jsme skoro v celé jeho kráse (např. „Nightride“, „Magdalene“, „Voodoo Queen“, „Ain't Much Loving“, „Shaman Blues“, „Of Sirens", "Vampires And Lovers“, „Cross My Heart And Hope To Die“) včetně bonusu, který absolutně miluji a mojí srdcovkou je „Submission“. Osobně ovšem doufám, že nezůstane pouze u jednoho alba a dočkáme se pokračování. Jako přídavky pánové vytáhli skladby od Porter Band jejich „Refill“ a od Talking Heads „Psycho Killer“. Pokud jste chtěl zažít plavajícího Nergala nad hlavami fanoušků, tohle byl ten večer. Malý klubík RudeBoy dýchal jinou atmosférou než Katowice, které oproti tomu, co se týká fanoušků, působily dost chladně a stoicky. Tady v Bielsko-Biała jsme v první řadě řádili jak na metalové koncertě a na konci setu se za námi vytvořil kotel.

V Katowicích nedlouho po skončení koncertu přišla celá skupina mezi fanoušky a musím říct, že jsem se chvíli bála, že Nergala fakt ušlapou. Nicméně ten bral situaci s úsměvem, i když bylo vidět, že je unavený, opravdu podepsal všechny čekající, se všemi si podal ruku a řekl pár milých slov. Při povídání venku s přáteli před klubem k nám přijížděla dodávka, přibrzdila a ze sedadla spolujezdce se smál a salutoval na celé kolo Nergal. Takhle se chová umělec, hvězda a gentleman v jedné osobě. Tohle mu přidává strašně na hodnotě a proto se stal tím, kým je!