V první červnový pátek zavalily jinak poklidné Letňany opět zástupy rockerů, místní letiště hostilo již počtvrté jednodenní festival Prague Rocks. V roli headlinerů se letos představili legendární britští DEF LEPPARD spolu s ikonickými glam divochy MÖTLEY CRÜE ze Spojených států. Oznámení data pražské zastávky v rámci společného turné těchto dvou spolků, nechávalo tušit, že se bude jednat o jednu z událostí ro(c)ku v rámci žánru. Zejména pro fanoušky druhé jmenované kapely lze hovořit přímo o svátku, neb parta okolo Vince Neila, jejíž popularita do jisté míry čerpá i z výstředního životního stylu hudebníků, se představila v Česku teprve podruhé v historii. Po prvním vystoupení MÖTLEY CRÜE v Praze v červnu 2009 se prognóza, že by se koncert mohl v dohledné době opakovat, nejevila moc příznivě, zvláště pak po kapelou oznámeném ukončení kariéry v roce 2015. Od té doby se však spousta věcí změnila, a (nejen) čeští fanoušci se tak po dlouhých 14-ti letech čekání opět dočkali vystoupení svých oblíbenců na tuzemské půdě.

Brány festivalového areálu se v pátek 2. června otevřely již ve 14 hodin. Původní line-up sliboval celkem pět kapel, několik hodin před začátkem akce však pořádající agentura LiveNation oznámila, že z plánované sestavy nakonec nevystoupí australští WOLFMOTHER. Páteční nářez tak po čtvrté hodině odstartovali švédští ECLIPSE. Ti byli o půl šesté vystřídáni nejznámějším jménem na scéně českého rocku, totiž skupinou KABÁT. Osobně patřím mezi tu část návštěvníků, která pro tento tah pořadatele, tedy zařazení Kabátů do programu, neměla příliš pochopení. Nicméně má největší obava – možnost, že by se z letošního Prague Rocks stala na základě toho vyloženě davová akce typu Vypich – se naštěstí nepotvrdila.

Přesně na minutu se v sedm hodin ozvaly první údery bicích Ricka Allena, a zbytek kapely na sebe nenechal dlouho čekat. DEF LEPPARD se představili titulní skladbou z jejich loňského alba Diamond Star Halos. Take What You Want se coby otevírací skladba jevila poněkud střízlivě a také se bohužel nesla v nepříliš uspokojivém zvuku. Až energičtější Let's Get Rocked mě dokázala přesvědčit, že pro nás do tyrkysova sladěná parta chystá pořádnou jízdu. Následovala píseň Animal ze čtvrtého alba, kterým je ikonická Hysteria (1987). K mému potěšení dostala právě tato deska nejvíce prostoru v setlistu, celkem zaznělo 6 „hysterických“ skladeb včetně té eponymní. Kromě toho se dostalo prostoru také její předchůdkyni – desky Pyromania. Jelikož však tato alba zahrnují největší hity kapely, nejednalo se o nic překvapivého. Setlist byl protkán rovněž baladami, nechyběla kultovní Love Bites, a v případě This Guitar sáhnul po akustické kytaře i frontman Joe Elliot. Během Bringin' On The Heartbreak se pak pódium díky projekci zahalilo do odstínů polární záře.
 

Celé vystoupení DEF LEPPARD se neslo v duchu určité lehkosti, s jakou se muzikanti nejen pohybovali po pódiu, ale i přistupovali k jednotlivým skladbám. To však neznamenalo, že by si nedokázali obhájit své hudební kvality. Joe Elliotovi hlas pořád slouží i ve vyšších polohách. Kytarové duo Vivian Campbell a Phil Collen udržuje stále svůj charakteristický zvuk. Ovšem největší poklona patří bezpochyby bubeníkovi Ricku Allenovi, který nenechává nikoho na pochybách o tom, že je skutečným pánem svého nástroje, což nemění ani následky nešťastné autonehody, kvůli níž v roce 1984 přišel o levou ruku. Skrze obrazovky bylo vidět, jak rozdává úsměvy a také to, že si vystoupení upřímně užíval.

Zatímco pardálové DEF LEPPARD si drželi určitou fazónu, zkušení pódioví matadoři MÖTLEY CRÜE jako by byli hned odpočátku naprostým protipólem britských elegánů. Při úvodní Wild Side nastoupily spolu s kapelou na pódium také dvě spoře oděné tanečnice, které kapelu doprovázely po většinu času vystoupení, přičemž v některých momentech fungovaly i jako backing vokalistky (např. při Same Ol' Situation). Podezřívám produkci, že se jednalo o vychytralý trik, jak odpoutat oči diváků alespoň na čas směrem od samotných muzikantů, jejichž pódiová dynamika navzdory zjevné snaze leckdy pokulhávala.

Ačkoliv komunikace s publikem probíhala na jedničku – nechyběla ani česká vlajka v rukou baskytaristy Nikkiho Sixx či fanynka vyzdvihnutá na pódium v závěru songu The Dirt – místy bylo znát, že někteří členové kapely mají co dělat, aby stačili energetickému náboji, který sami rozproudili (s výjimkou bubeníka Tommyho Lee; ten působil, že hranice svých sil úspěšně posouvá.) V tomto ohledu se vokalista Vince Neil, těžkopádně přecházející z jednoho konce pódia na druhý, ukázal být nejslabším článkem kapely a to bohužel i po stránce vokálního projevu. Nutno poznamenat, že po celou dobu vystoupení byl zvuk znatelně horší, než tomu bylo v případě jejich britských kolegů, a právě zpěv na tom utrpěl nejvíce.
Volba Johna 5 coby stage kytaristy se ukázala být pomyslným tahem na branku. Nejen, že vizuálně snadno zapadnul mezi zbývající „opičáky,“ ale zejména při sólové pasáži prokázal své hudební kvality. Kytarové sólo bylo následováno pásmem zkrácených coverů, kdy zazněly ikonické skladby mimo jiné od The BEATLES či SEX PISTOLS.
 

MÖTLEY CRÜE v rámci svého pražského vystoupení nabídli pouze jednu baladu v podobě Home Sweet Home, kdy se publikum rozzářilo světlem baterek a zapalovačů. Obří figury robotek se pak objevily na pódiu pro závěrečnou trojici skladeb, která zahrnovala nejznámější hity kapely – Girls, Girls, Girls a Primal Scream. Na úplný závěr zazněla Kickstart My Heart, která jako by potvrzovala, že konec letošního Prague Rocks již okolo půl jedenácté nedává logiku, neb noc je ještě mladá.

Sečteno a podtrženo:
Vystoupení britských DEF LEPPARD a amerických MÖTLEY CRÜE nabídlo pražským posluchačům dva rozdílné přístupy k jednomu žánru. Zatímco pro koncert britských elegánů byla charakteristická muzikantská zručnost a střízlivější vystupování, MÖTLEY CRÜE rozproudili dynamickou show, za kterou však mnohdy energeticky či přímo hudebně zaostávali. V jejich neprospěch se projevila také technická stránka v podobě problematického nazvučení.
Pozitivní zprávou však je, že ačkoliv je dnes glam metal považován mnohdy za zpátečnickou záležitost, dokázal do Prahy přilákat početný zástup fanoušků nejen z Čech, ale i sousedního Slovenska, Polska či Německa, a to napříč generacemi. V publiku tak bylo možné například zahlédnout, jak si hitovky zpívají spolu bok po boku otec se synem. Vzhledem k věhlasným jménům obou headlinerů jsem však očekávala přece jen o něco vyšší účast, zejména tribuny na sezení zely prázdnotou. Menší hustota návštěvníků však přinášela i lepší stránky – fronty u stánků s občerstvením a pro následné vrácení zálohovaných kelímků neměly příliš dlouhého trvání.

Za udělení akreditace děkujeme agentuře LiveNation CZ.

FOTO: Ryan Sebastyan (DEF LEPPARD), Sam Shapiro (MÖTLEY CRÜE)