5. listopadu na Prahu opět udeřili samotní obři Obscure Promotion a pozvanou dvojící kapel se přesně trefili do podzimního, melancholického, sychravého počasí, v němž si duše lebedí v “mezi světy plující” hudbě. Do Modré Vopice přijela dvojice atmosferických skupin THE GREAT OLD ONES a AUÐN.
Upřímně, volba Modré Vopice nebyla úplně nejmoudřejší. Ani tak ne z důvodu většího počtu hlav, přeci jen byl prostor zaplněn tak akorát. Spíše do Vopice nezapadají takto atmosferické kapely, neboť jim prostředí nehraje do karet svým interiérem a osvětlením (světlo od baru skutečně narušovalo temnotu). I přesto šlo o mocný zážitek.

Bez sebemenšího zpoždění spustili jako první svůj set islandští AUÐN. Islandský black metal patří v současnosti mezi to nejkvalitnější a nejvíce chtěné, co se v žánru nachází. Není divu, tamní kapely do své tvorby vkládají syrovost s energií rovnou drsnému počasí Islandu. AUÐN jsou však trošku jiní, než většina tamního blacku. Kapela zahrála na atmosferičtější notu s civilnější, elegantnější vizáží, což mi bylo sympatické. Skupina si na nic nehrála a odehrála poctivý koncert, který přítomné více a více ovládal, jak čas běžel. Ano, čím delší koncert byl, tím byl více pohlcující. Nevím čím to bylo, zda tím, že kapela sázela lepší a výraznější skladby, nebo se posluchač musel do tvorby více vcítit, ale od druhé poloviny a zejména ke konci jsem byl opravdu podmaněn.​
AUÐN střídali atmosferické burácení a tu a tam se na nás zašklebila nějaká ta výraznější melodika, zejména nejvýraznější skladba “Lífvana jörð” z posledního alba “Farvegir fyrndar” byla skvostná. Pomalé tempo a důraz na melodické, tklivé riffy s depresivním skřekem působily, jako podzimní ukládání se ke spánku. Zvuk byl skvělý, vynikaly všechny melodické kreace, plus vokál plynul vyváženě s instrumenty. Mimochodem, ten zpěv byl opravdu vynikající. Hjalti Sveinsson sice nemá kdovíjak pestrý projev, ale nedá se mu upřít jistota, nadhled a dokonale se hodící, depresivnější barva hlasu. Jedinou slabinou útvaru byl bubeník, jenž občas nepůsobil přesvědčivě v nohou.

THE GREAT OLD ONES vypustili příšery ze světa Lovecrafta a musím uznat, že šlo o skutečnou temnotu! Aktéři rituálu byli oděni v kápích a jediné, co narušovalo jejich set, bylo příliš mnoho světla. Tato kapela plula v temnotách a do naší dimenze vypouštěla noční můry skrze hypnotické riffy a hutné, ponuré pasáže, které na mě působily ještě mnohem uhrančivěji, než-li studiově. Stížnosti se točily okolo nečitelného zvuku, který nenechal vynikat všechny kouzla detailních vyhrávek, osobně jsem však problém neměl a slyšel jsem veškeré našeptávání zla. Ano, v mohutnějších pasážích jsem musel i já více vnímat, abych vstřebal vše, co se v muzice odehrávalo, ale celkově jsem byl spokojen. Vokály Benjamina Guerryho byly vtahující, bicí brilantně zmáknuté, ale co dominovalo, byly kytarové stěny, v nichž dokonale vynikala post-black metalová atmoseričnost. Nejsilnější momenty přišly tehdy, jakmile Francouzi nasadili pomalejší pasáže, v nichž si kapela přihlížející podmanila silnými, až rituálně znějícími, kytarovými výlety.

Bylo dobrým krokem pozvat na pondělní večer pouze dvě kapely, člověk si je o to více užil a nechal se vtáhnout, přičemž mohl stihnout spoje. AUÐN zahráli Islandem načichlou romantiku, která se dokonale hodila k podzimu. Tvorba kapely lze popsat jako krásný, melancholický black metal. THE GREAT OLD ONES otevřeli brány mezi světy a vypustili temnotu skrze silně atmosferický koncert, který ve výsledku působil tak mohutně, až jsem měl pocit, že jde o jednu skladbu, jeden rituál, jenž do sebe vtahoval veškerou naději. Mocné!

Za udělení akreditace děkujeme agentuře Obscure Promotion.

FOTO: Slávka Virdzeková | Absinthia Photography