AMORPHIS - Eclipse

AMORPHIS - Eclipse

AMORPHIS jsou jednou z kapel, na nichž jsem v podstatě vyrůstal a nahrávky „Tales From The Thousand Lakes“ (tu především) a „Elegy“ dodnes považuji za nepřekonané. „Tuonela“ a „Am Universum“ pak přinesly velice příjemný, relativně nekomplikovaný poslech; stejně tak předchozí „Far From The Sun“, jež bylo doposavad nejvíce ovlivněno psychedelií. Před vydáním „Eclipse“ byl avizován jakýsi návrat ke kořenům, ale jak už to tak vesměs bývá, tyto retrospekce se týkají pouze hudební tváře, nikoliv hudební kvality samotné. Bohužel, k očekávanému došlo i v tomto případě… Což o to, oproti jiným kolegům v branži se jedná o ještě poměrně vydařený počin, ale popravdě mi smysl podobných kroků spíše uniká. Dlouholetý fanoušek kapely se stejně bude i nadále věnovat pouze jeho oblíbeným albům dosahujícím statusu kultu, a nové desky si bude pravděpodobně jen zařazovat do sbírky.

Neznamená to však, že by novinka byla špatná. Najdeme na ni melodie typické právě pro AMORPHIS, kteří oním melancholickým skloubením metalu a rocku baví své posluchače již poměrně dlouhou dobu. Stále je zde také čitelné lehké ovlivnění hard rockem 70.let, i když v menší míře, než na „Far From The Sun“ (což je možná škoda). Nově by se snad daly nalézt i oblasti, po kterých doposavad kráčeli HIM („House Of Sleep“) či SENTENCED, což samo sebou přináší i úvahu na téma až možná příliš značné „hitovosti“. Během několika prvních poslechů zalézají melodické refrény příjemně pod kůži, avšak posléze začnou spíš otravovat. Navíc jako by kapela občas vykrádala sebe sama (např. „Same Flesh“ či „Empty Opening“ jako by z „Tuonely“ vypadly), což se na pozitivech také příliš nepodepisuje.



Pakliže se nedá přílišná změna nalézt v hudebním směřování, musíme ji hledat na pěveckém postu. Pasi Koskinen (který se nyní vyskytuje mj. ve výborných SHAPE OF DESPAIR) odešel, Tomi Joutsen přišel. Změna na nejvíce viditelné pozici s sebou většinou přináší i jakýsi posun a osvěžení, čímž si v tomto případě také nejsem zcela jist. Koskinen měl díky své netypické barvě hlasu celkem velké charisma, které však novému zpěvákovi prozatím chybí. Občas sice dokáže pěkně zachroptět, melodické linky mu také jdou, ale Koskinen mi byl přeci jen sympatičtější.

Album, při jehož prvních posleších si říkáte, že není vůbec špatné – čekáte, že by se z něj nakonec mohlo vyklubat něco zajímavého, jenže ono to ne a ne přijít…a vyčkávání vás nakonec přeci jen přestane bavit. Ne, že by se jednalo o zlou věc, poslouchá se to docela pěkně. Nevýhodou však je, že prakticky vše již dobře znáte z dřívějška… Dvojnásob škoda, protože AMORPHIS v některých momentech - např. výborná „Perkele (The God Of Fire)“ - ukazují, že to stále umí...

6,5 / 10

Tracklist

01. Two Moons
02. House Of Sleep
03. Leaves Scar
04. Born From Fire
05. Under A Soil And Black Stone
06. Perkele (The God Of Fire)
07. The Smoke
08. Same Flesh
09. Brother Moon
10. Empty Opening

Zostava

Tomi Joutsen - zpěv
Esa Holopainen - kytara
Tomi Koivusaari - kytara, zpěv
Niclas Etelävuori - basa
Santeri Kallio - klávesy
Jan Rechberger - bicí

Informácie o albume

Žáner: Melancholic Melodic Metal

Dátum vydania: 15.02.2006

Typ: CD

Dĺžka: 41:47

Vydavateľstvo: Nuclear Blast

Webová stránka: http://www.amorphis.net

Krajina: Fínsko

Informácie o recenzii

Uverejnené: 2006-03-01 23:02:46

Prečítané: 1282x

Autor: Jakub "Deadmann" Blažek

Jakub

Názory redakcie

Chýba názor redakcie