Bratři Cavanaghovi za sebou zavřeli dveře. Ne, oprava… Přímo jimi třískli, zvířili prach a vyplašili i ty nejstarší skalní fanoušky. Optimistický výhled do budoucna jim vůbec neposkytli, spíš náběh na mrtvici. Nyní vám ukáží svůj aktuální pohled na svět. Délka prohlídky včetně výkladu je stanovena na padesát osm minut. Rozjezdem je pro nás parkoviště na souřadnicích „32.63N 117.14W“ a díky Googlu si můžete zjistit, že vyjíždíme z Kalifornie. Tu správnou rychlost na tachometru naberete hned při druhé skladbě „Leaving It Behind“. Na start je správně našlapaná rockem, elektronikou, intenzivním zpěvem. Pak zvolníme a spíš se kocháme pomalu ubíhající krajinou, kde jednotícím elementem je klavírní podklad. Až se téměř zastavíme na místě a všude kolem budou „Ghosts“. Překrásně plující během božského zpěvu LEE DOUGLAS. „Can´t Let Go“ se zapíše nejvýraznější náladou, kde vše táhne – i když velmi nenásilně – kytarová linka.

Během celého „The Optimist“ po vás kapela chce větší zamyšlení, hloubání o textech, melodiích a jejich pocitech. Jestli je opravdu všechno tak, jak se tváří. Vždyť už jenom název alba je vlastně dost klamavý. Nemyslíte? Mám raději jejich starší tvorbu. Ale respektuji změny, protože kdo z nás byl třeba před deseti lety stejný?! Např. od „Eternity“ (1996) udělala ANATHEMA obrovský skok.

Deska je hodně melancholická a není jednoduché si pro ni vybrat pravý okamžik k poslechu. Má silné momenty, začátek je skvělý, prostředek slabší a konec vynikající. Chápu rozporuplné reakce fanoušků a také pořád váhám, na kterou stranu se přiklonit i po pár měsících od vydání.