Co říct o albu "Pacifisticuffs" od DIABLO SWING ORCHESTRA? - Je uhozeně boží! Zatančíte si v rytmu rock and rollu, vášnivého tanga, swingu, diska a na chvíli si oddechnete u smutečních tónů hodících se k ukládání mrtvého do země. Jednoduše se připravte na to, že vám rozšíří obzory: během písně "Karma Bonfire" si to vesele prosvištíte umpalumpovou vesnicí. Pokud by to byla jejich první deska, vyletěla by v mém hodnocení hodně vysoko. Ale…

Oproti jejich starším nahrávkám "The Butcher's Ballroom" (2006) nebo o tři roky mladší "Sing Along Songs for the Damned & Delirious" (2009) , které vám hned na začátku ustřelily hlavu, tady není až takový tah na bránu. Je to tím, že se rozjel divoký nekontrolovatelný cirkus na kolečkách. S rockem natož metalem se to nepotkalo ani ve dveřích. Hodně skáčou od jednoho žánru k druhému. Pokud je pro vás avantgardní styl jednou velkou neznámou a není nečím, na čem by jste ujížděli dennodenně, pusťte si raději jejich ranější tvorbu.

Pro zpěvačku Kristin Evegård je to s DIABLO SWING ORCHESTRA první studiový počin od doby, co je v roce 2014 opustila z profesních důvodů AnnLouice Lögdlund. Zbytek skupiny jsou už ostřílení hráči.  Kristen se jako nástupkyně operní divy možná jeví jako něžný kvítek a někdy jim také je. Já oceňuji její práci s hlasem a postupnou gradaci v písních.

Nejvíce mi v paměti utkvěla skladba "Lady Clandestine Chainbreaker". Tváří se jak vystřižená ze starší francouzské komedie: romantika, vášeň a trochu dramatu k tomu.
Jistě, celá jejich tvorba je jeden velký experiment. "Pacifisticuffs" není špatná nahrávka, ale nevyvolává ve mně takové emoce a nadšení, jaké ve mně budily jejich starší desky. Za poslech nicméně stojí a svoji šanci by dostat měla.