PANTHEIST - Amartia

PANTHEIST - Amartia

Uff…musím hned na začátku přiznat, že mi tato nahrávka dala docela zabrat. Přestože se považuji za člověka, jehož hudební vkus je poměrně zvrácený a doom metal (zvláště jeho pohřební odnož) vyhledávám velice rád, z počátku mi nové album PANTHEIST vůbec nesedělo. Nejspíš za to může příliš velké očekávání, umocněné předchozí (vynikající) řadovkou “O Solitude“ (2003); v každém případě předem upozorňuji, že toto je věc skutečně pouze pro otrlé! Přeci jen, ne každý je schopen porozumět pomalu vlekoucímu se albu, přičemž tato skutečnost je umocněna vražednou, téměř osmdesátiminutovou délkou…

Po vydání předchozího cd nastaly v kapele docela zajímavé změny. Basáka Frederica a bubeníka Oskara zastoupili Mark a Andy z ESOTERIC – tedy posily jako hrom. S tím také souvisí přemístění kapely do Velké Británie a dosti znatelný posun v hudebním vývoji. Pakliže předchozí nahrávka by se dala charakterizovat jako smutná a zasněná, novinka je naprosto vražedná. Zmínění Britové se na tom určitě podepsali a přitáhli své šílené, depresivní vize, i k belgickým kolegům. Výsledkem je koncepční nahrávka (pojednávající o sedmi smrtelných hříších), která zní jako takový zvláštní mix zmíněných ESOTERIC a předchozího alba PANTHEIST. Škoda jen tak trochu divného zvuku - domnívám se, že by nahrávce prospěl podobný kabát, jaký nesla ta minulá. Ale možná je to jen otázkou zvyku, který je dán mou poměrně velkou závislostí na albu předchozím.

Zvuková podoba se tedy oproti “O Solitude“ výrazně změnila (až mě to zaskočilo) a mému mínění o kvalitě cd zpočátku nepřidal ani na můj vkus až příliš výrazný čistý vokál. Ten se sice objevil i na předchozí nahrávce, avšak tam nebyl zdaleka tak vyčnívající. Překvapen změnou jsem si tedy musel zvykat trochu déle. Po „mnišském“ sboru, který několikrát zopakuje titul alba “Amartia“ následuje cca 11-minutová „Apologeia“, která vzhledem k rychlosti, jakou album oplývá, ubíhá neskutečně pomalu. Navíc, když se v půlce songu dočkáme snad nejpomalejšího tempa, jaké si lze představit. Ubíjející riffy spolu s údery paliček tak „rychlými“, že si bubeník v průběhu hraní může klidně zapálit cigárko, vytvářejí atmosféru totální odevzdanosti z neodvratitelného a blížícího se zániku. To vše podpořeno klávesami decentními i majestátnými (klapky jsou na albu zastoupeny více, než minule) a growlingem i čistým zpěvem. Především Mark chrčí naprosto neodolatelným způsobem, tak jak ho známe z ESOTERIC. Z odchodu na onen svět nás pak probouzí závěrečná sypačka (lze-li to tak nazvat) podpořená mohutnou klávesovou hradbou. Snad proto, abychom mohli snést i další trest (skladbu) za naše hříchy - pro většinu lidí by byl poslech tohoto alba trestem dostačujícím. Poté pomalu (jak jinak) přecházíme k další písni...

Je dobré, že kapela alespoň občas tempo zrychlí, přeci jen jde o příjemné zpestření. Časté kvapíky však rozhodně nečekejte, pořád se jedná o funeral doom. Občas je “Amartia“ zpestřena nějakým darkambientovým hlukem, „varhanní“ vyhrávkou či klávesově-orientálním motivem. Vypíchl bych snad rychlejší songy „Lust“ a „Wrath“ (ten je na doomovou bandu opravdu hodně rychlý) a „Greed“, který je zdárným příkladem vskutku rozmanitého použití kláves.

Na novém albu se posunuli PANTHEIST o notný kus dál, a ukázali, že sousto, které si ukrojili, pro ně příliš velké nebylo. Přeci jen, vytvořit koncepční nahrávku, zvlášť v takto ortodoxním pojetí, je vždy složité. Pakliže se v tomto žánru dá mluvit o nějakém experimentování, jsou jeho představiteli právě současní PANTHEIST. Rozmanitost desky představuje asi největší pozitivum, přeci jen to není nějaká nudná záležitost, při níž člověk usne. Různobarevné klávesy, jichž je použito opravdu do sytosti, dodávají albu krásnou atmosféru a spolu s častými změnami vokálu (podílejí se na něm hned tři muzikanti) tak vytvářejí nevšední zážitek. Zpočátku jsem se musel sice dlouho přemáhat do poslechů (jedná se o docela obtížně stravitelný materiál), ale vyplatilo se. I když dávám o bod méně, než “O Solitude“ (přeci jen se vytratil dojem z něčeho absolutně nového a překrásného), jedná se dle mého názoru o výbornou desku. Obžerství, hamižnost, lenost, smilstvo, pýcha, závist a hněv. Sedm smrtelných hříchů, které byly spáchány každým z nás. O těchto našich činech vyprávějí PANTHEIST. Kéž by každý na této planetě mohl slyšet jejich písně na svém pohřbu…

8 / 10

Tracklist

01. Apologeia
02. Gluttony
03. Envy
04. Lust
05. First Prayer
06. Pride
07. Greed
08. Sloth
09. Wrath
10. Metanoia

Zostava

Kostas - zpěv, klávesy
Nicolas - kytary
Mark - zpěv, basa
Andy - zpěv, bicí

Informácie o albume

Žáner: Funeral Doom Metal

Dátum vydania: 02.03.2005

Typ:

Dĺžka: 01:16:29

Vydavateľstvo: Firedoom Music

Webová stránka:

Krajina: Fínsko

Informácie o recenzii

Uverejnené: 2005-04-14 22:07:46

Prečítané: 1014x

Autor: Jakub "Deadmann" Blažek

Jakub

Názory redakcie

Chýba názor redakcie