Co se vám vybaví, když se řekne Řecko a metal? Většinou asi vyplave v mysli něco temného, epického nebo hutného.  A proto, když jsem letos narazila na POEM, byli vítanou změnou, jež přesáhla za jejich hranice. Ukázky z chystaného počinu „Unique“, zněly zajímavě a velmi netrpělivě jsem očekávala, jak bude vypadat celý výsledný produkt.

V jejich hudbě nehledejte moc domácích vlivů. Spíše sem tam nějaké letmé náznaky. POEM svým progresivním rockem/metalem dávají možnost si vybrat jinou pochutinu z řecké kuchyně. Album „Unique“ není jedno poslechovou záležitostí, o to více je zajímavější pro pozorného posluchače. Nabízí rozvrstvenou náladovost podpořenou výraznými kytarami a emotivním zpěvem, místy střídaným s jemným šepotem. Hutné pasáže, jež jsou hlavními nosnými pilíři, prokládají melancholičtějšími a techničtějšími. Bubny za nimiž sedí Stavros Rigos mají skvělé načasování a ženou desku tím správným - dynamickým směrem. Musím konstatovat, že když jsem si „Unique“ pustila již po několikáté, pokaždé jsem nalezla nějaký zajímavý prvek, který jsem předtím nezaznamenala. Jde o velmi pestrou nahrávku, avšak bez toho aby působila jak slátanina. Naopak je to živý, postupně se vyvíjející se organismus mající se čile k životu.

Jestli se vám lépe vyjadřuje s pomocí hudby nežli slov, čeká vás zde široké spektrum nálad, které můžete libovolně použít. A i když se vás budou POEM snažit přesvědčit, že jste „lost“, opak je pravdou, a budete přesně vědět, na jakou emocionální strunu právě uhodily. Např. ve třetí skladbě „Four Cornered God“ si pohrávají s pocity až velmi tklivě… Trochu rozpačitě na má působí finiš v podobě „Brightness of Loss“. Ano píseň je tím pomyslným vrcholem, ale chybí mi tam jakési doklepnutí koncovky, protože když album skončí, jste trochu překvapeni, že nic dalšího už nebude.

Pokud jste ještě neměli tu čest slyšet POEM, nechte se strhnout unikáním příběhem, který se před vámi otevírá…