Přiznám se, že když Jeff Waters ohlásil novou desku ANNIHILATOR, byl jsem trochu skeptický. Předchozí kousek "For the Demented" sice naznačil oživení, ale jinak byli Kanaďané v posledních letech jen slabým odvarem party, která v 90. letech svými deskami uhranula statisíce fanoušků. Mou nedůvěru neodvrátily ani pochvaly, které se na novinku hrnuly ještě před jejím oficiálním vydáním. Přece jen podobných poklon a skvělých recenzí jsme už všichni zažili spoustu. I u naprosto podprůměrných desek.

No, musím říct, že jsem byl vedle. Vypadá to, že čerstvě čtyřiapadesátiletý Jeff Waters opravdu chytil novou energii a inspiraci. Tahle placka totiž baví od začátku až do konce!
Jako obvykle je vše postavené zejména na precizních riffech, ke kterým se přidávají jak na první poslech nenápadné kytarové vyhrávky, tak větší sóla. Jenže tentokrát tyto prvky nepůsobí sterilně, nudně ani profesorsky, jako to bylo ještě před pár alby. Naopak. Z tohohle výlisku čiší svěžest a energie. Jako by se Jeff Waters po dlouhé době skládáním muziky zase bavil.

A tak vás některé motivy vezmou zpět až k legendárním "Alice in Hell" a "Never, Neverland" (například v úvodu "Out with the Garbage"), zatímco jinde se zase ANNIHILATOR vrátí k hravosti z přelomu století (krásně je to slyšet zejména v "Psycho Ward"). K tomu se přidávají dobře zapamatovatelné refrény, díky kterým se vám jednotlivé skladby opravdu pečlivě zavrtají do mozkových závitů. A precizní kytarové riffy spolu s dominantní rytmikou spolehlivě přinutí vaši krční páteř k aktivitě.

Téhle desce se tak opravdu jen těžko něco vytýká. A tak se o to ani nebudu snažit. Pouze si dovolím z maximálního hodnocení ubrat bodík z úcty k prvotinám téhle bandy.