Blazeovi rychlé tempo svědčí.  Zatímco první část trilogie „Infinite Entanglement“ vyšla čtyři roky po placce „The King of Metal“, následující díly od sebe dělil vždy rok. A ukazuje se, že to vůbec není na škodu.

Přestože jsem se na začátku bál, že Blazeovi dojde dech a nápady, teď můžu v klidu říct, že se tak nestalo. Spíš naopak. Každé album je o chloupek lepší než to předchozí.

Samozřejmě stále platí, že nemůžete čekat žádnou bezhlavou jízdu ani progresivní excesy. Láskou tohohle zpěváka a skladatele je New Wave of British Heavy Metal. A je jí věrný i na nové desce. Čekají vás tak podobné ingredience jako v předchozích letech. Tedy spousta melodií, spolehlivé střední tempo a dominantní Blazův zpěv.

I když na koncertech je občas slyšet, že už to přece jen (logicky) není to samé co před dvaceti lety, na „The Redemption of William Black“ tenhle anglický divoch dokazuje, že jeho vokál má ještě pořádnou sílu. A pokud se zaposloucháte pozorněji, zjistíte, že pozadu nezůstávají ani další hudebníci.

Chris Appleton totiž kromě svého skladatelského umění na album přidává i nejedno zajímavé a chytlavé kytarové sólo. A bicí Martina McNeeho jsou místy opravdu lahůdkové. Ať už mají dodat skladbě atmosféru nebo drive, vždy jsou na svém místě a fungují přesně, jak mají.

A tak vás epos o spáse Blazeova alter ega místy kolébá na krásných melodiích, jako třeba v případě velice vydařené „Human Eyes“ či duetu „18 Days“, a jindy zase žene do boje jako v „Prayers of Light“. Navíc se dá říct, že snad žádná skladba Blazeovy fanoušky nezklame.

Na druhou stranu vás také asi málokterá posadí na zadek. Přesto se můžete vsadit, že budete prakticky celou dobu podupávat do rytmu, zpívat spolu s Blazem a vaše krční svalstvo si také přijde na své.

A to je přesně to, co se od Blaze čeká.