Polská progresivní scéna je mi blízká. Jistým způsobem jí vnímám jako velmi originální, s duchem vypovídajícím mnohé o tomto národu. K jejím špičkám počítám i BLINDEAD - byť se jim nedostává až takové pozornosti, jaké by si z mého pohledu zasloužili. Již začátkem loňského roku oznámili práci na nové desce. Jako jisté rozjitření vody mi pak přišlo oznámení, že je po vzájemné dohodě opustil zpěvák Piotr Pieza, jež mi svým projevem na desce „Ascension"“ (2016) a i během živého vystoupení naprosto učaroval. Nu což, u BLINDEAD jsem tušila, že bude problém nalézt adekvátní posilu, protože předvést emoce skladeb na pódiu je v tomto případě velmi namáhavé. Nakonec se trio, které zůstalo, popasovalo s tím po svém a se slovy písní jim pomohl Nihil (FURIA). Texty jsou v jejich rodném jazyce – při pozornějším poslouchání by našinci neměl dělat problém jejich smysl.

Jako naprostý šok po skoku do ledové vody bylo první puštění titulní skladby „Niewiosna“. Pryč byla melancholie a lehkost desky „Ascension“, jakékoliv jemné nitky pomalých stupňovaných nálad vzali za své… Měla jsem velký problém jako fanoušek se popasovat s aktuální tváří oblíbené skupiny. Nějakou dobu jsem se jenom dívala na náhled alba a moc se mi nechtělo ho pouštět. Ale nakonec mi to stejně nedalo (úsměv) a nechala jsem se dál vtáhnout do naprostého rozkladu a zmaru. Není to hudba pro nenapravitelné romantiky - ambient je všudy přítomný. Přesně si je dokážu představit na BA, kdy uzavírají posledním setem ze soboty na neděli celou hlavní stage. Zůstalo vůbec něco ze starých BLINDEAD? Moc ne. Vadí? Dokážu s tím žít (úsměv). Ráda se vrátím ke starší tvorbě, ale líbí se mi i aktuální směřování. Nemá smysl se dívat zpátky, ale lepší je hledět vpřed. Byť tahle budoucnost se nezdá moc pohodová…