S blížící se ostravskou koncertní zastávkou švédských DARK TRANQUILLITY, je třeba pořádně dostat do sluchadel i jejich zatím poslední desku „Atoma“. Tihle chlápci věrni svému melodickému deathmetalu přinesli další placku, kterou si směle můžete dát do popředí na poličku. A co se z ní na nás vyvalí?

 

Především hlas Mikaela Stanne, ten brousí od lehkého letního vánku až po deathmetalový zimní závan, a vůbec se nebojí to na nás zpoza mikrofonu drtivě sypat. Oproti předchozí desce „Construct“, kde byl místy cítit tlející les, jsme se přesunuli na okraj mýtiny, na níž skoro začíná svítat. Nicméně začátek desky na nás vyletí a chvíli pádí neúprosně houštím, než se vzápětí přesune na listím pokrytou melodickou cestičku a cítíme první mrazivé zaštípání na tváři. Koutky úst se mírně zvedají k úsměvu, protože si uvědomíme, že na desce „Atoma“ najdeme intenzivní přesvědčivost a naléhavost.

Zvědavě zamrkejme a pojďme lehce našlapovat dál. Celou dobu nás popohání vpřed energické bicí v souznění se skvělou kytarou. To už jsem asi uprostřed naší cesty a studenými prsty se po nás natahuje doomová nálada, která se rozhodla nám dělat společnost na pouti. Chvilku jí nechte, ať se do vás nasákne a zpomalí srdeční tep na minimum. Ale stejně rychle jí vyžeňme a pojďme se zase proplétat pichlavým houštím. Tam někde v dálce a všudypřítomné mlze slyšíme klávesy, které se ukáží jako silný a jednotící prvek u „Merciless Fate“. Odkrýváme onu drsnost a dostáváme se do středu syrového lesa jako v Holdstockově „Lese Mytág“, na samý počátek všeho. To už skoro cítíme nesmělé šimrání prvního ostřejšího jarního slunce. Není to možný náznak optimismu? Ale kde že! V téhle krajině ho nehledejte.

 

 

 

 

Vyzrálost zasmušilých chlapíků a jejich um v řemesle můžeme cítit na každém kroku. Není to nijaké mladické plácnutí do vody a čekám, co bude?! Tady se jede na skvěle odvedenou práci a nikdo se nesmiřuje s průměrností. Nečekejte ovšem hudbu nasekanou podle jednoho líbivého a módního vzoru! Jedou si svojí linky a celé album uteče jedním mžikem.

 

Rozhodně doporučuji sehnat verzi s bonusy (tj. s patnácti skladbami). Velmi zajímavou - i když netypickou ale o víc gradující - je bonusovka „The Absolute“. Za mě jasně vztyčený palec nahoru. Otázkou tedy je, kam až se můžou DARK TRANQUILLITY posouvat? Laťku si sami sobě nastavili velmi vysoko a už delší dobu se jí drží víc než úspěšně. Ano, tohle je dobře uleželá skoro třicetiletá hřejivá tekutina pozvolna se vstřebávajíc do našeho krevního oběhu.