Je to bez diskuze! EAGLEHEART patří mezi to nejlepší, co současná prog/power scéna nabízí. A ne, nebavíme se tady o české, česko-slovenské nebo středoevropské špičce. Řeč je o top světových kapelách. Chcete důkaz? Není nic snazšího – vychází právě teď a jmenuje se „Reverse“.

Je pravda, že na novinku EAGLEHEART jsme museli čekat nezvykle dlouho – celých šest let. Tolik totiž uplynulo od předchozí placky „Dreamtherapy“. Asi nepřekvapí, že to období znamenalo spoustu přemetů. Změnil se bubeník, zpěvák, basák… I když poslední výměna nebyla tak velká, jak se na první pohled zdá. Basy se totiž ujal Vojta Šimoník – bývalý zpěvák EAGLEHEART.

A právě tahle změna kapele sakra prospěla! Tři kvalitní zpěváky totiž jen tak nějaká parta nemá. A EAGLEHEART toho umějí využít.

Trojice Sáček-Šimoník-Kůs si totiž pěvecké party na nové desce rozdělila, a tak se můžete těšit na pořádně pěvecké rodeo. Tam, kde se jeden necítí, nastupuje druhý. A jakmile druhému začne docházet energie, vtrhne na scénu třetí a ještě pořádně přitvrdí. Dohromady tak vzniká perfektní vokální mix melodiky, procítěnosti a agresivity. Zvlášť když k tomu přidáte ještě growling hostujícího Martina Kleknera (ano, další z bývalých členů EAGLEHEART). V každém momentě tak pánové dokáží skladbám dodat drive anebo ten správný feeling. Podle toho, co je zrovna potřeba.

Právě prolínání a střídání vokálů je jedna z věcí, které posouvají „Reverse“ o úroveň výš. Zdaleka ale nejsou jedinou ingrediencí, která jí dodává pořádně grády. EAGLEHEART totiž i dál staví především na kvalitních melodiích. Navíc je doplňují pořádnou dávkou agresivity a také nevyčerpatelnou energií. Všechny skladby tak parádně odsýpají. Ať už je táhnou nabroušené kytary dua Kůs-Jankuliak nebo dělostřelecké bicí Filipa Smetany.

Ani tak nezaznamenáte, že stopáž většiny skladeb s přehledem překračuje čtyři minuty. A to i díky progresivním výpadům, se kterými tahle pětice na novince rozhodně nešetří. Změny tempa, kytarové kudrlinky a perfektně padnoucí sóla nebo už zmíněné vokální hrátky vás prostě nenechají vydechnout. Navíc se pánové nebojí sáhnout i po zajímavých aranžích. Dočkáte se tak třeba orientálních motivů, nadýchaného klavíru nebo houslí, které perfektně ženou kupředu jednu ze skladeb.

Jestli se ptáte jakou, tak vězte, že to neprozradím. Jmenovat jen jeden ze songů by bylo dost nefér. Slabé místo totiž na desce nenajdete. Naopak se dočkáte zhruba desítky top skladeb, které vás neomrzí ani po týdnech poslechu. Pořád totiž budete na albu objevovat skryté progresivní drahokamy.

Tahle mozaika prostě perfektně zapadá dohromady. A dokazuje, že i v Česku může vzniknout kapela světových parametrů. To je bez diskuze!