I když jsou EVERGREY jednou z mých srdcovek, mám pocit, že posledních zhruba deset let jsou jejich desky jako na houpačce. Přesně od doby, kdy uhnuli z důrazu na emoce a progresivnější prvky směrem ke kytarové hradbě a modernějšímu (a také sterilnějšímu zvuku). A od té doby mám dojem, že zatímco jednou předvedou opravdu zajímavý kousek, podruhé přijdou s albem, na kterém je jedním z nejvýraznějších prvků stereotyp.

Přesně toho jsem se bál i u novinky "Escape of the Phoenix". A lyric videa, které Švédové vypustili do světa před vydáním desky, mě zrovna moc neuklidnila. Většina z nich totiž kopírovala právě osvědčené (a také už docela okoukané) postupy, které už jsem zmínil – tedy důraz na mohutné kytary a typický zvuk téhle bandy. Ale silné emoce podtržené procítěným vokálem Toma S. Englunda a průzračnějším zvukem byly ty tam. Právě ty emoce, které z EVERGREY tryskaly v prvních letech jejich kariéry.
Ne, že by "Forever Outsider", "The Beholder" nebo "Where August Mourns" byly vyloženě slabé skladby. V každé z nich se dají najít zajímavější pasáže. Přesto ale zapadají do skladatelské klasiky, kterou nám tahle švédská pětice v posledních letech hází plnými hrstmi.

Naštěstí ale není "Escape of the Phoenix" zdaleka jen o zmíněných skladbách (i když tomu úvod zrovna nenasvědčuje). Už od třetí "Stories" EVERGREY ukazují, že s emocemi stále ještě pracovat umí. Výrazně je to vidět i v následující "A Dandelion Cipher" a zejména v "In the Absence of Sun", která by se v tvorbě EVERGREY neztratila ani před téměř dvaceti lety. Jemné pasáže se střídají s agresivnějšími, a to vše pod dohledem působivého a vždy dokonale padnoucího zpěvu Toma Englunda.

I v dalších kouscích kapela zdařile prolíná svou současnou a dřívější tvorbu. A nezklame tak snad žádného fanouška. Důkazem budiž "You From You", o které platí prakticky to samé jako o "In the Absence of Sun".
Sečteno a podtrženo: za "Escape of the Phoenix" si EVERGREY rozhodně zaslouží pochvalu a hluboké smeknutí.