Musím se přiznat. Když jsem poprvé na koncertech slyšel ukázky z tehdy ještě chystané novinky brněnských FLOWERWHILE, byl jsem rozpačitý. Angličtinu nahradila čeština a thrashovou agresi jemnost. A i když svou roli hrál určitě výběr skladeb, které pánové představili jako první, přece jen jsem novinku „Vzdálení“ vyhlížel trochu s obavami.
S obavami jsem desku taky poprvé vložil do přehrávače. A musím uznat, že je tahle parta brzy do velké míry rozptýlila. I když...přece jenom se jí to nepovedlo úplně. Ani po spoustě poslechů jsem se úplně nesmířil s přechodem od angličtiny k češtině. Ono totiž napsat dobrý text v češtině je sakra těžké. A tu a tam je to slyšet. Přestože celkově si s tím kapela poradila velice slušně. Další věc je, že konec angličtiny znamená také rezignaci na ambice alespoň trochu prorazit v zahraničí. A to mě vzhledem ke kvalitám a potenciálu téhle party mrzí asi nejvíc.

Ale dost nostalgie! Je pravda, že nová deska potvrdila i druhou mou obavu - totiž, že FLOWERWHILE oproti svým předchozím kouskům zjemňují. Naštěstí to ale není tak výrazné. Novinka totiž nabízí jak melodičtější věci, tak i ty rychlejší, nabroušenější a neurvalejší. A i když bych jich uvítal trochu víc, musím uznat, že výsledný mix je opravdu povedený.
„Vzdálení“ totiž přináší příjemně barevný koktejl, ve kterém si nakonec vybere každý. Ať už má blízko k thrashi nebo si libuje spíš v melodickém pohupování a výletech oděných až skoro do folkového hávu. A přestože k mým favoritům patří říznější věci jako „Tma“ nebo „V okovech“, ani jemnější a pomalejší skladby nejsou vůbec špatné.

Nové směřování FLOWERWHILE tak dalo sice sbohem ambicím vtrhnout výrazněji na mezinárodní metalovou scénu, zato dává tušit, že na té české roste hodně zajímavé uskupení.