Často se zdá, že cestování v čase je záležitostí sci-fi knih a filmů. Přitom už nyní existuje spousta možností, jak se vydat do minulosti. Stačí si prohlédnout výlohy některých obchodů, navštívit leckterou polikliniku nebo se usadit v čekárně Českých drah na brněnském hlavním nádraží. A hned máte pocit, že jste v době hlubokého socialismu.

Naštěstí existují i příjemnější způsoby. Stačí třeba sáhnout po správné hudbě. Například po italských heavy/power metalových GUNFIRE, kteří letos pod křídly agilních Jolly Roger Records vydali reedici svého eponymního EP z poloviny osmdesátých let. A protože původní vinyl obsahoval pouze pět skladeb včetně krátkého intra a jeho délka sahala stěží k osmnácti minutám, rozhodli se k němu přihodit ještě své první demo a živou verzi jedné ze skladeb.
A rozhodně to není špatný balíček. Nenabízí sice načančané a napulírované moderní balení, ale působí o to uvěřitelněji. Syrové nabroušené kytary, šlapavý rytmus a jednoduché refrény volající po tom, aby je křičely stovky fanoušků na koncertech, vás spolehlivě přenesou do doby, kdy rockovému světu vládly roztrhané džíny, řetězy a křiváky. Vše navíc podtrhuje garážový zvuk demoskladeb, nekomplikované melodie a přímočará sóla.

Právě to, že se reedice snaží zachovat původní zvuk a atmosféru, je obrovskou výhodou. Opravdu tak máte pocit, jako byste se ocitli o třicet let zpátky. Přispívají tomu i vlivy kapel, které jsou z desky slyšet. Nejvýraznější je to asi v případě "Wings of Death", u které jste na pochybách, jestli náhodou není z dílny K.K. Downinga a jeho kumpánů z JUDAS PRIEST. Koneckonců i zpěv Roberta Drake v ní nápadně připomíná Roba Halforda.
Přestože z hudebního pohledu album rozhodně není ničím přelomovým, i téměř 35 let od svého vzniku nabízí příjemnou zábavu. Zábavu, kterou každý milovník osmdesátkového heavíku určitě ocení.