Karvinské INFERNO považuji za jedno ze zásadních jmen českého black metalu. Od dob, kdy tato bestie chrlila dřevní, avšak stále sofistikovaný černý kov, se v proudu času přetransformovala do sfér daleko hlubších, filozofičtějších a okultnějších. Dvacet let brázdí INFERNO temné vody black metalu, avšak až v roce 2009 nastal přerod v ještě inteligentnější formu černého kovu, v podobě alba "Black Devotion", kterého bylo vydáno pod slovutnými Agonia Records, aby dále dalo základ pro mě do té doby vrcholu celé jejich tvorby, pod název "Omniabsence Filled by His Greatness". Tento zásek z roku 2013 mě svého času opravdu uhranul. INFERNO jsem od tohoto roku začal v mém vědomí řadit po bok světové black metalové elity.

"Omniabsence..." byl monolit, smrt, černá díra. Neustálá stěna zvuku, do které proniknout bylo věcí pro fanoušky opravdu oddané. Ono to tak je správně. Sofistikovaná hudba si zaslouží hlubší pochopení, jelikož jinak ztrácí na své síle a významu. Není to hudba do pozadí k vašim Facebookovým konverzacím. Sám jsem se chvílemi nacházel ve stavu, kdy jsem nebyl k poslechu Inferna ve správné fázi vědomí a do poslechu jsem se tak nepouštěl. Inu, o "Omniabsence..." bylo už vyřknuto dosti v minulosti, a je čas se přesunout k zatím neprobádaným horizontům. Název nového alba jest "Gnosis Kardias (of Transcension and Involution)". První změnou, které se u nového alba dostalo, byla změna labelu. Karvinští se tentokrát upsali německému World Terror Committee. Kdo black metalu znalý by tento label neznal, že. Nastaly ovšem i změny v sestavě. Od roku 2014 v Infernu působí Crudelis na baskytaru (AMON, DARK SEAL) a na bicí stoličce je přítomný Marcello Szumowski, který má zkušenosti například z polských BESATT.

Nová podoba Inferna je opět jiná, avšak stále se drží jisté šablony. "Gnosis..." je nahrávkou zas velice neprostupnou a nepřístupnou. Nebudu lhát, i já se v oné změti ztrácel a první poslechy jsem dokončoval spíše zmaten, nežli obohacen. Nové dítko se vám ovšem za vaši trpělivost a meditativní přístup odvděčí. Nezbývá, než se ponořit do psychedelií nasáklého černého kovu, a to hned s první "The Innermost Dissilusion". Pokud se hned na začátku domníváte, že INFERNO do své hudby zakomponovali jisté samply a ruchy, tak jste, jako skoro každý, na omylu. Ony psychedelické výjezdy jsou totiž všechno práce Ska-Gulovo kytary. Vokál je opět položen velice nízko a vtažen do produkce samotné. Občas si říkám, zda bude Adramelecha na další nahrávce vůbec potřeba, hehe. Né, má to svůj kýžený efekt, avšak mrzí mne, že tak nevyniknou jeho hluboké texty a nezbývá, než si je jednoduše přečíst. Mimochodem druhá půle „The Innermost..“ je naprosto skvostná a vše umocní mocným projevem sám Acherontas ze stejnojmenného řeckého komanda. Mám rád ony nahrávky, které vaši mysl odnesou kamsi do kosmu, a vy musíte po konci poslechu ještě onen zážitek chvilku vstřebávat. Přesně takovou nahrávkou "Gnosis Kardias" je. V tomto smyslu na mě nové album působí ještě více, než album předchozí. Tam, kde bylo "Ombiabsence..." jako pád do černé díry a naprostá smrt, tam mi novinka přijde "barevnější", rozložitější, takový výlet naprosto chladným, avšak ve svém smyslu krásným vesmírem. Na "Omniabscene..." prostě nebylo místo odpočinku, na "Gnosis..." je těchto meditativních poloh, kde člověk není drcen zaživa, spousty. Pokud se do nich ovšem neponoříte, tak nepochopíte.

Ztotožňuji se s názorem, který jsem nedávno četl, že novinka INFERNO jsou tak trošku PINK FLOYD v black metalové podobě. Může to znít hloupě, ale ke "Gnosis Kardias" toto tvrzení jednoduše sedí. Jasným důkazem budiž například "Gate-eye of Fractal Spiral". Rychlost je ovšem stále dominantou tvorby ("Ω ≻ 1 (Oscillation in Timelessness)"). Vokály a bicí mi přijdou nejvíce slučitelné s minulou nahrávkou, zde se tolik změn nekoná. Marcello zní za bicími dokonce vcelku nerozpoznatelně se Sarapisem. Nejvíce změn doznala jistě Ska-gulova kytara a především celé kompozice skladeb. Kytarová forma je psychedelická, barevná, meditativní. Produkce budiž, jak už jsem naznačil na začátku, dosti podobná. Ta šablona z "Ombiabsence..." tam je, ale celková pestrost skladeb je jinde. Inu, je těžké onen zážitek popsat slovy. U některých alb to jde zcela jednoduše a u některých je to zas zcela nemožné.

Nové album INFERNO opět vyvrací žvásty, že česká scéna neoplývá materiálem schopným konkurovat mezinárodní scéně. Spíše právě naopak. Tuto recenzi píši 13. března a novinku řadím prozatím do pomyslného žebříku black metalových alb na první místo. Dokonce mi poprvé za mé pisatelské období vyvstává na mysl desítkové bodování, avšak vzhledem k tomu, že žánrových nahrávek bude ještě mnoho, tak si nechám prostor. Inu, bravo INFERNO. Vlastně už ani nemám slov, pure devotion!