Od dravé temnoty až po klidnější zasněný duševní nářek. I to najdeme na nové desce NAILED TO OBSCURITY, zvané „King Delusion“. Utřídit je do nějaké hudební škatulky není vůbec jednoduché, jsou jim až příliš těsné. Celé album se velice příjemně a nenásilně poslouchá, pokud se ještě k tomu rádi babráte ve zlobě a depresi, bod pro vás. Tahle německá death/doom metalová skupina se můžu pochlubit všemi přednostmi, jenž lze očekávat: charismatickým frontmanem, dunivou basou a bicími, které vámi celou dobu třesou, a kytarami v takové symbióze a souznění, že se nemůžete odrhnout! Po návštěvě ostravského koncertu mohu potvrdit, že na živo jsou stejně dobří jako ve studiu. I když se jedná teprve o třetí plnohodnotný zářez, jsem si jistá, že v tomhle žánru si už udělali víc než obstojnou pozici. Nezapadají do všednosti, stojí na silných základech pevné sestavy a jsou velkým příslibem do budoucna v téhle odnoži metalu. Rozdíl čtyř let mezi alby „Opaque“ a současným „King Delusion“ je znát. Slyšíme posun v hudebním růstu, tah na bránu je veden více směry, ale velice přesvědčivě vás směřuje k jedinému cíly. Jestli jste stejní nadšenci jako já a pořád umíte ocenit originální cd, tak vás jistě v podobě bookletu čeká ilustrované mrazení s Poeho havraním křikem.

Pilotním singlem a zároveň první skladbou je stejnojmenná „King Delusion“. Její hutná atmosféra předznamenává celkové rozpoložení smutku a bolesti, se kterým se budeme dalších padesát minut střetávat. Je naprosto přímá, nechce zůstat na jednom místě a vzbuzuje zvláštní neklid. Nakonec pohltí vše kolem, sfoukne poslední svíčku, sní jakoukoliv naději, a venku rozpoutá vichřici. Při poslechu „Apnoea“ si okamžitě řeknete, SÓLSTAFIRSká nálada. Na albu jediná instrumentálka, která pomalu buduje atmosféru pro „Deadening“, jenž dle svého jména odumírá, pozvolně a s každým následujícím tónem odpadá kus vás samotných. Zkuste zavřít oči a nechte si něžně šeptat do ouška o znechucení, lžích… Desku uzavírá smutná „Desolate Ruin“ (ne že by zbytek alba bylo veselého ladění), tady se chlapi pomalu loučí a couvají ze scény, až se úplně ztratí i poslední obrysy jejich stínů. Nyní už osamělé publikum pod pódiem uznale skloní hlavu, smetne klobouk a zatleská. Fantastické představení!

Nejsilnějším hudebním prvkem jsou bezesporu podmanivé kytarový melodie. Ty se vám v hlavě přehrávají ještě dlouho poté, co jste odložili sluchátka či vypnuli bedničky. Kytary někdy znějí víc říznuté progresivním rockem než metalem, že si říkáte, jak by se asi poslouchalo album nahrané jenom v tomhle duchu. „Devoid“ je nejvýraznějším příkladem souboje těchto vlivů. Samostatnou kapitolou je zpěv Raimunda Ennengi. To, jak přechází od čistého zpěvu do ihned vzteklého vzpěněného growlu a pak láká na poctivou dávku doomového depresivního nářku a zanechá víc než jednu hlubokou rýhu na rozbolavělé a polámané duši, mě naprosto dostává.     

Větší část alba se nese v rychlejším deathmetalovém stylu protkaným doomovým laděním. Skladby jsou v každém případě velmi různorodé a při opakovaném poslechu si všimneme dalších a dalších detailů. „King Delusion“ není jednoposlechová záležitost. Každé další puštění desky baví víc a víc. Jsem nadšená, že skupina jako NAILED TO OBSCURITY existuje. Je třeba téhle nové krve na metalovém oltáři a jsem velmi zvědavá, co nám přinese dál. Potenciál mají bezmezný.