Frontman švédských EVERGREY Tom S. Englund se v poslední době rozhodně nenudí. Když zrovna nenahrává nebo nekoncertuje se svými severskými parťáky, tráví volný čas v Americe. A jak jinak než muzikou. V roce 2017 totiž nahradil za mikrofonem zámořských progresivistů REDEMPTION Raye Adlera, kterého můžete znát třeba z FATES WARNING. A hned o rok později s touhle partou nahrál „Long Night's Journey into Day“.

Přiznám se, že k REDEMPTION mě přivedlo právě působení Toma Englunda. A proto se hned zkraje neubráním lehkému srovnání s jeho domovskou formací.  Oproti EVERGREY působí tvorba jeho amerických parťáků poněkud projasněněji a méně melancholicky. A dokonce ani Tomův vokál se nedostává tak často do vypjatých či drsných poloh.

Není to ale vůbec na škodu. Tenhle mistr hlasu totiž ukazuje, že i v jemnějších a decentnějších polohách dokáže ukázat spoustu emocí, citlivě vyprávět jednotlivé příběhy a krásně se doplňovat se svými spoluhráči.

Přestože „Long Night's Journey into Day“ působí už díky průzračnému zvuku na první poslech poněkud slunečněji než temnější desky EVERGREY, rozhodně na ní není nouze o emoce. A to ani o ty hluboké a bolestné, jak dokládá například brilantní balada „And Yet“. Pánové si s nimi krásně pohrávají a přesně vědí, jak je nadávkovat do vašich uší.

A přesně to samé platí o celkové melodice desky. Je vidět, že parta kolem Bernieho Versaillese a Nicka van Dyka se s ní opravdu laská. Baví je skládat melodie k sobě a hrát si s jejich prolínáním, tu vše přitvrdit a onde zase zjemnit, vše doplnit o krásná kytarová a klávesová sóla a nakonec vše pěkně začistit a doladit tak, aby každý song měl ten správný drajv, styl a emoce.

Dohromady tak vzniká perfektní mix, který si říká o to, abyste si ho pustili znovu a znovu a znovu...