Že vám jméno ABSOLVA nic neříká? A co Martin McNee, Karl Schramm, Chris Appleton a Luke Appleton? Pořád nic? Ale vsadím se, že BLAZE BAYLEY ani ICED EARTH už pro vás neznámou nejsou. Právě v těchhle kapelách totiž zmíněná čtveřice také působí. Zatímco první tři muzikanti doprovázejí na posledních deskách i turné mistra Bayleyho, mladší z bratrů Appletonů už nějaký ten rok pomáhá se svou basou určovat rytmus v kapele Jona Schaffera.

A určitě budete souhlasit, že jména těchhle spolků jsou dost zajímavá na to, aby od vás ABSOLVA dostala šanci alespoň na jeden testovací poslech. Jsem totiž přesvědčený, že nebudete litovat.

Žánrově se tvorba této čtveřice řadí k Heavy/Power Metalu. Pokud ale čekáte temné střednětempé válečnické hymny nebo rozjuchané popěvky, budete překvapení. A věřím, že příjemně.

Pánové sice staví zejména na nabroušených kytarách a silných melodiích, to vše ale v moderním hávu a s příjemně čistým zvukem. A s texty, které si nepotřebují hrát na vojáčky ani drakobijce. Spíš se rozhlížejí kolem sebe a vstřebávají z tohohle světa všechno, co se jich nějak dotýká. Ať už je to pozitivní nebo spíš negativní.

Hudební stránka s tou textovou samozřejmě úzce souvisí. A tak se dočkáte nejen svižných kousků, ale také temnějších a pomalejších záležitostí.

ABSOLVA přitom umí mistrovsky vyvážit chytlavost a říznost songů s jejich propracovaností. Hned na první poslech vás tak zaujmou třeba „Disguise“, „Never A Good Day To Die“ nebo „No Tomorrow“. A po několika posleších začnete pro změnu objevovat na první pohled skryté klenoty ve skladbách jako „How Black Is My Heart?“, „Warrior, Soldier“ nebo „Orphan Of God“.

Díky tomu, že vás album hned zkraje pohltí, tak dostanete posléze příležitost proplétat se jeho skrytými uličkami a objevovat v temnotách schované nástrahy. Nástrahy, do kterých se rádi chytíte a rádi v nich nějakou tu chvíli zůstanete.

Ne že by tahle deska aspirovala na progresivní album roku, přece jen se pořád víceméně drží v mezích žánru, zároveň se z nich ale nebojí tu a tam vyšlápnout a pustit se na trošku zajímavější a propracovanější stezku. Což rozhodně není na škodu.

Pokud tedy máte rádi desky, které neomrzí ani po dvaceti posleších, tohle bude něco pro vás.