Minulé album „Never a Good Day to Die“ byla vážně jízda. A tak jsem byl docela zvědavý, s čím přijde ABSOLVA nyní. Členové kapely přitom mají letos docela napilno. Kromě vlastní desky nahráli i album s BLAZEM BAYLEYM, se kterým tři z nich vyrazili na turné. Čtvrtý se zatím postaral o basu na novince ICED EARTH. I v tomhle případě samozřejmě následovala série koncertů. A aby toho nebylo málo, na podzim se ABSOLVA chystá na vlastní tour. Až si člověk říká, kde na to všechno tihle Britové berou čas…

Na novou desku nasypali rovný tucet songů. Jak bude album vypadat, jasně ukazuje už první z nich – „Life on the Edge“. Rytmus, který vaše nohy přinutí k pohybu, svižné melodie a zajímavé kytarové vyhrávky.

Právě kytary jsou pravděpodobně nejvýraznější a nejzajímavější devizou „Defiance“. V klasickém heavy/power zvuku krásně provázejí celou deskou. Ať už dodávají skladbám říznost nebo zrovna cvrlikají v různých sólech.

Všechny songy přitom krásně šlapou, takže album příjemně plyne. Možná až moc. Víc výraznějších momentů, které by vás vytrhly z lehkého stereotypu, by totiž neškodilo.

Nejzajímavější okamžiky přicházejí zhruba v polovině desky. Nejdřív na vás zaútočí silný refrén „Alarms“, aby si vás poté postupně získala podmanivá „Connections“. Tahle akustická balada je tím nejlepším, co na „Defiance“ najdete. Působivá a procítěná věc, která přesně ví, kdy zvolnit a kdy naopak přidat na síle. Tenhle song by rozhodně nezapadl ani na deskách těch nejslavnějších heavy/power spolků.

Poté je ale čas znovu trochu zrychlit a přitvrdit. „Midnight Screams“ se téhle funkce ujme se ctí a vrátí desku na svižnější vlnu. A z té už „Defiance“ neustoupí.

Jízda na ní je koneckonců opravdu příjemná. Jen by občas neškodilo, kdyby výrazněji změnila svou rychlost a sílu. Jako se to dařilo třeba předchozí placce. I tak je ale „Defiance“ podařeným kouskem.