Pocit, že recenze se bude psát dobře, jsem nabyla už od prvního poslechu třetí studiové desky "Epigrammata" tuzemských ET MORIEMUR. Ukázky z nového alba, kterýma nás skupina zásobovala od začátku roku, už sami o sobě ve mně vyvolávali nadšení, jaké si jen u teskného doom metalu můžete představit, a předznamenávaly další nahrávku - tentokrát velmi duchovního rozměru.

Tuto atmosféru podtrhují klávesy a sborové zpěvy, které byste spíše čekali u mnichů ponořených v hluboké meditaci. Místy má tato kombinace až mrazivý efekt. Vlastně bych si některé pasáže uměla představit jako hudební podkres v hororu. Práce s hlasem Zdeňka Nevělíka je zvládnuta skvěle od jemného vyprávění, šepotu až po skoro black metalový háv. Ve skladbě "Libera Me" zase najde intenzivní a naléhavou kytaru. Když dozní poslední "In Paradisum", přepadne vás lítost, že celé dílo skončilo. Mimochodem, píseň je tím pomyslným vyvrcholením a právem jí náleží ta čest být tou poslední tečkou, než vás celé album pustí ze svých stínů zase zpátky na denní světlo.

"Epigrammata" si drží vaší pozornost celou délku svého hracího času. Vůbec nevadí stopáž přesahující padesát minut. Velmi dobře se poslouchá, skladby plynule navazuji a z atmosféry cítíte, jak téměř hmatatelně odkapává smutek. Je pravda, že tento druh metalu nikdy nedosáhne nějaké „masové“ poslouchanosti. O to víc si vážím hudebníků, kteří se věnují právě této tvorbě. Za mne je "Epigrammata" od ET MORIEMUR jedním z kandidátů na album roku!