Tuzemští doomaři ET MORIEMUR letos vydali nové album „Epigrammata“, jež dostává pozitivní hodnocení doslova z celého světa. Naši fanoušci si kapelu mohou užít na květnovém turné. O nahrávání nové desky nebo druhé vlně doom metalu v našich vodách jsem si povídala se zpěvákem Zdeňkem Nevělíkem.

Kdy a jak probíhalo nahrávání nové desky? Složit tolik různých vjemů (nevyjímaje sborových zpěvů) určitě chtělo velmi šikovné ruce ve studiu.                                                                                                                              

„Epigrammatu“ jsme nahráli loni na jaře u Honzy Kapáka v Hellsoundu, stejně jako předchozí „Ex Nihilo“. U obou desek nám to trvalo zhruba stejně, a i proces byl v podstatě ten samý, jen tentokrát jsme měli, jak jsi zmínila, navíc sborové zpěvy. Nahrávání skupiny zpěváků byla pro nás všechny novinka a museli jsme napřed vyřešit pár technických oříšků, jako jestli nahrát každého zvlášť, anebo rovnou všechny dohromady. Nakonec jsme zvolili ten druhý postup i proto, aby zpěvy získaly patřičný prostorový efekt. U ostatních nástrojů bylo nahrávání jednodušší, problém byl jen sehnat ty správné lidi.

Jako zpěvák jsi asi autorem textů. Co je tvou inspirací?                                                                                      

Nemám nějaký konkrétní a stálý zdroj inspirace, snažím se být otevřený všem vjemům. Někdy se mou múzou stane film, jindy knížka, jindy zase příroda, nějaký člověk, zážitek, pocit, myšlenka...Je to různé.

Obal desky „Epigrammata“ je laděný do řeckého stylu. Čím byl inspirován a kdo je autorem?                             

Jde o detail starořecké hliněné pohřební desky z 6. století př. n. l. Znázorňuje vystavení těla zemřelého tak, aby se s ním mohli příbuzní a známí naposledy rozloučit. Zvolili jsme tento námět, protože celá deska je inspirována starověkým Řeckem a Římem - proto jsou texty převážně ve starořečtině a latině, jen minimum je anglicky.

Proběhli u vás změny v sestavě. Jak dlouho hrajete v té aktuální?                                                                            

Asi půl roku :). Mění se u nás často druzí kytaristé, tuším předloni odešel Honza Vaněk (Panychida) a loni pak Pája Janouškovec (Self-Hatred), neměli už na další kapelu čas. Naštěstí jsme poměrně rychle našli Honzu Tlačila z plzeňských black metalových Sól, takže chod kapely se nezastavil.

Album „Epigrammata“ jste vydali u Transcending Obscurity Records. Proč změna tímto směrem a jak jsi se spolupráci spokojený?                                                                                                                                                     

Se Solitude, kteří nám vydali „Ex Nihilo“, jsme byli spokojení, ale chtěli jsme zkusit něco nového, hlavně někoho, kdo by hodně investoval (myslím především časově) do propagace naší desky. TO nám doporučilo několik známých a můžu říct, že si nemáme na co stěžovat. Deska sbírá velmi pozitivní recenze snad po celém světě, a to především právě díky reklamě, kterou nám udělali. I když pochopitelně nejsme jejich největší kapelou, věnují se nám, jako kdybychom byli.

Nedávno jste oznámili společné květnové turné se SSOGE. Mohou se fanoušci těšit spíš na prezentaci nové desky, nebo budete brousit i na starší nahrávky?                                                                                                         

Na koncertech zahrajeme především věci z nové desky. Jsme zvědaví, jak vyzní naživo a jak budou naživo fungovat. Nebudou ale samozřejmě chybět ani věci z předešlých nahrávek, jen jich bude méně.

Vaše hudba není úplně ke všednímu poslechu. Musíš se ty sám před vystoupením nějak duševně naladit?     

Nijak extra se na vystoupení nepřipravuju, stačí mi pak na pódiu vnímat hudbu, abych se dostal do toho správného rozpoložení. Samozřejmě ke konečnému výsledku podstatným dílem přispívají jednak technické podmínky v klubu - hlavně to, jak kvalitně je naše hudba slyšet - a pak i naladění posluchačů. Jestli cítíme účast z publika, je vše jednodušší.

U vaší tvorby lze očekávat specifický okruh posluchačů, který si vás najde. Jaké dostáváš reakce od český a zahraničních fanoušků?                                                                                                                                                

Velmi pozitivní, i když možná je to proto, že už nás mají rádi (úsměv). Samozřejmě chvála potěší, ale snažím se nebrat si ji k srdci, a to samé platí o kritice. Proto poslední dobou nečtu ani recenze. Faktem je, že hudbu děláme v první řadě pro sebe a pokud jsme spokojení my, úplně to stačí. Když člověk dělá něco jen proto, aby se zalíbil jiným, nemůže to dopadnout dobře.

Myslíš, že tuzemská scéna je pořád tak dobře nastavena a otevřena doom metal jako tomu bylo v 90. letech?  

Rád vidím, že česká scéna prožívá něco jako druhou vlnu doom metalu. Myslím, že je tomu tak hlavně díky kvalitním kapelám, které se u nás za poslední léta zrodily, napadají mě teď Somnus Aeternus, Self-Hatred, Blues for the Redsun, Quercus (ti jsou z nás nejstarší :), či The Tower. Stále platí, že všechno se jednou přejí, a pak i grindeři rádi sáhnou po pomalejší hudbě (úsměv). Samozřejmě to nemůže být jako v 90. letech, tehdy člověk musel hudbu aktivně vyhledávat a desku si buď koupit nebo si ji od někoho půjčit či přehrát. Dnes stačí sednout si k počítači a za chvíli máš stažených tisíc mp3, ale člověk ztratil pocit, že zažívá něco výjimečného. Alespoň tak to cítím já. Ale nestěžují si, stále je hodně lidí, kteří hudbou žijí a velké díky za ně.