Po dlouhých pěti letech přicházejí SAMAEL s novým albem. Poslední řadovkou bylo výborné Eternal, na němž si pánové ze Švýcarska doposavad nejvíce zakoketovali s elektronikou. Poté přišly dobře známé problémy zapříčiněné konfliktem s vydavatelskou firmou a následné průtahy s vydáním nové desky. Nyní už jsou, zdá se, všechny starosti zažehnány a SAMAEL se vracejí zpět na scénu - nutno dodat, že ve výtečné formě.

Jakési první pokusy s tanečními rytmy přišly na již klasickém albu Passage, což bylo do té doby něco neslýchaného (připomeňme, že se psal rok 1996). Naplno se vše rozjelo na EP Exodus a především pak na Eternal. Je tedy vcelku logické, že se SAMAEL rozhodli v tomto duchu pokračovat i na novince nazvané Reign Of Light. Větší příklon k elektronice, k tanečním rytmům, k nejrůznějším zvukovým efektům - to je první věc, které si při poslechu povšimnete. Výrazně došlo ke zjednodušení struktury skladeb - většina z nich má hitový nádech, podobně jako Together nebo The Cross z Passage. Dalo by se tedy říci, že se SAMAEL přiklonili někam na stranu PAIN či The KOVENANT. Na rozdíl od těchto kapel však Vorph a spol. nemají až takovou tendenci skládat vyloženě taneční songy. Ve skladbách stále zůstává jakás takás zatěžkanost, i když v porovnání s Passage (které bylo těžkotonážními riffy doslova zahlceno) se samozřejmě jedná o spíše lehčí odvar.

Co se týká variability a pestrosti jednotlivých nástrojů, je opravdu co poslouchat. Některé drobné zvukové nuance vyplývají na povrch až po několikanásobném poslechu. Především klávesák Xy, který je zodpovědný také za programování, si docela vyhrál. Album je oděno do výborného zvukového kabátku a je skutečně mimořádně různorodé. Dočkáme se také použití, v současné době dosti populárních, orientálních motivů (Moongate, Heliopolis). Na album přispěl i Sami Yli-Sirniö (KREATOR, WALTARI), a to použitím sitaru. SAMAEL kladou na jejich nové nahrávce poměrně velký důraz na refrény - některé skladby pak vyznívají skutečně velmi hitově (Reign Of Light, On Earth, či má oblíbená Inch'Allah). Přestože vám tyto songy utkví v paměti již při prvním poslechu, rozhodně jen tak neomrzí (ostatně jako celé album). Škoda jen závěrečné písně (Door Of Celestial Peace), která celkový dojem z nahrávky trochu kazí, a víc než cokoliv jiného připomíná zbytečnou výplň stopáže.

Mám takový dojem, že Reign Of Light zní poměrně odlehčeně (i v porovnání s Eternal). Jakoby se muzikanti po zmíněných peripetiích nade vše povznesli, opustila je tíha starostí a vytvořili řekněme „pohodovější“ album. Ortodoxní fanoušci, kterým se příklon k tanečním rytmům nelíbil již na předchozí nahrávce, jásat pravděpodobně nebudou, ale těm ostatním by se novinka líbit mohla. Pro mě osobně se Reign Of Light zařadí i v kontextu kvalitní diskografie SAMAEL hodně vysoko. Sice ne na stupínek nejvyšší (ten již nějaký ten rok okupuje Passage), ale na medailovou pozici určitě...