Apricity European Tour bylo turné tří kapel, které byly od sebe navzájem odlišné, přesto měly něco společného - všechny totiž kladly důraz na atmosféru a melancholii. Moje účast byla jasná, neboť podobné atmo/post/depressive věci vyhledávám nejhojněji. Krom toho jsme mohli Chimera Black Production, operující převážně v Praze či v Plzni, poprvé přivítat v Brně.

SOMNUS AETERNUS vystoupili v pozměněné sestavě. Nebo spíše, v konečně kompletní sestavě. Basový hráč Čed se postavil za klávesy a tlustých strun se ujala už od pohledu k doom metalu se dokonale hodící Anna. V tomto složení zněli monstrózněji, než kdy předtím. Klávesy zcela pohltily sál a s ostatními instrumenty byly v absolutní symbióze. Písně byly Čedovou hrou ovlivněny mnohem více, než bych čekal, dokonce až k nepoznání. Bude to znít jako klišé, ale prozatím koncertní vrchol SOMNUS AETERNUS s porovnáním s dřívějšími sety. Mimochodem, obdivuji kytarovou práci obou kytaristů a absolutní sehranost útvaru.

DRAWN INTO DESCENT pro mě byli důvodem, proč na koncert jít. Belgičany sleduji dlouhou dobu a nikdy by mě nenapadlo, že budu mít možnost je vidět. I když mám debutovou bezejmennou a prozatím jedinou desku velmi v oblibě, naživo zněly písně ještě o poznání lépe. Nejsilnější momenty přišly tehdy, když skupina nasadila až post-metalové sekvence, v nichž dominovaly snové kytarové party a naléhavý vokál. Z projevu zpěváka jsem nemohl popadnou dech. Zoufalý agonický nářek a emotivní melodie způsobily, že jsem se dokonale propojil s emocemi, linoucími se z pódia, emocemi, které mě vystihují, které mám v sobě. Před DRAWN INTO DESCENT se klaním. Kapela mě emočně vyždímala. Mimochodem, nejvíce mě pohřbila má nejoblíbenější věc - "Solitude". V určitých momentech jsem upadal do stavů, kdy jsem ve svém nitru proplouval někde v astrálních světech, upadal do stavů bezvědomí a ty depresivní a zoufalé emoce na mne dotíraly natolik, až jsem po skončení koncertu nechápal, co se vlastně stalo. Bravo!

PERENNIAL ISOLATION jsem podcenil, neboť jsem myslel, že DRAWN INTO DESCENT jsou vrcholem. No, pro mě stále byly. Španělé mě však překvapili. Chvíli trvalo, než jsem se do svižnějšího setu dostal, ale nakonec si mě skupina podmanila. Ty riffy byly skutečně tíživé, vokál pěkně nabroušený jako žiletka. Občas došlo také ke zvolnění, kdy se muzika PERENNIALu nacházela nedaleko od hranic post-rocku. Španělskou akvizici jsem si užil i přes to, že jsem se se studiovou tvorbou neměl tu čest střetnout.

ATRA VETOSUS, o nich mohu napsat to samé. S Australany jsem se ještě nikdy nesetkal, s výjimkou jejich videoklipu k písni "Tortured By The Light Of A Thousand Stars", která na mě působila rozporuplně. Naživo mě však set ATRA VETOSUS zničil. Nevím, jestli to bylo záměrně, ale hudba i projev frontmana mi připomínali post-black metalovou špičku DEAFHEAVEN. Ty grimasy, pózy a blbiny, stejně tak jako syrový a agresivní výraz, přesto s melodikou, kterou si zapamatujete a občasným zvolněním nebo zmelodičtěním. Právě tento vliv mě potěšil, stejně tak jako nadhled, který z projevu čišil. Bylo to příjemné osvěžení na závěr. ATRA předvedli nejagresivnější koncert večera, přesto to byl projev plný emocí. Zpěvák se nebál i depresivnějších poloh, díky nimž nám připomenul, že se určitě nejedná o pozitivní zpívánky. V jednom momentě překvapil s čistým zpěvem, který zvládl sebejistě a bez zaváhání.

Zvuk byl v pohodě, i když jsem měl dojem větší hlasitosti, protože jsem měl slehlejší uši, než jak jsem poslední dobou zvyklý. Ale nemohu si stěžovat, všem kapelám, jak jsem očekával, prostor Melodky dokonale sednul. SOMNUS AETERNUS předvedli nejpomalejší koncert večera a svůj nejepičtější set, DRAWN INTO DESCENT mě absolutně emočně vyždímali se svým post/atmo blackem, ve kterém dominovala naléhavost a naprosté zoufalství, PERENNIAL ISOLATION, jež jsem podcenil, překvapili se svým svižnějším setem a ATRA VETOSUS příjemně potěšili se svým nadhledem a otevřeností při vystupování, se kterou se striktně nedrželi klišé black metalového žánru. Sympatické koncerty, za které patří Chimera Black Production obrovské díky. A také za akreditaci.

FOTO: Slávka Virdzeková | Absinthia Photography (fotené v Prahe)