Letos je to už dvanáct let, co BLOODBOUND vtrhli do našich přehrávačů s debutovým CD „Nosferatu“. Tenhle temný a epický majstrštyk se okamžitě zařadil mezi top powermetalové desky své doby. A stále je tím nejlepším, co mají BLOODBOUND na kontě. Na kvalitu debutu se jim totiž už úplně navázat nepodařilo. Chvíli se dokonce zdálo, že se o téhle švédské partě bude mluvit jako o zašlém talentu. Minulým albem „Stormborn“ ale ukázala, že se přece jen může zařadit k powermetalovému nadprůměru.

Novinka „War of Dragons“ tak měla před sebou nelehký úkol – navázat na úspěšného předchůdce a potvrdit, že BLOODBOUND patří mezi solidní soubory. A to se jí vcelku povedlo. Vychází totiž z osvědčeného receptu otestovaného zejména na minulé desce. Tedy z hravých melodií, fantasy motivů a sborových refrénů. A je pravda, že tahle kombinace jde náramně dohromady. Album krásně plyne a nemusíte se bát žádného zbytečného zdržování, které by dráždilo vaše zvukovody. Navíc si určitě tu a tam zazpíváte i s Patrikem Sellebym. Třeba v titulní „War of Dragons“, „Stand and Fight“ nebo „Fallen Heroes“, které si o to svými refrény vyloženě říkají.

A tak se zdá, že je všechno v pořádku. Deska příjemně odsýpá a baví. Jenže taky tak trochu splývá. Odlišit jednotlivé skladby poté, co vyndáte CD z přehrávače, může být docela oříšek. A přestože pozitivní dojem z alba převládá, neubráníte se určitým rozpakům a pochybám, jestli je to všechno vážně tak dobré, jak se zdá. Částečně tomu nahrává i zvuk. Je sice příjemný, pozitivní a energický, jenže pro milovníky basů taky zoufale nudný a nezajímavý.

Přesto „War of Dragons“ ukazuje, že se BLOODBOUND díky svému citu pro melodii řadí k nadprůměrným spolkům. I když ke špičce jim pořád dost chybí.