Již při samotném vyslovení názvu CULT OF FIRE leckoho pohltí magické pocity vzrušení, doplněné o lahodné okultní vůně kadidla a touhy po poznání kosmického absolutna, nacházejícího se všude kolem nás i v nás samotných. Jiným se však zježí chlupy na celém těle s křečovitými úšklebky a nebo nepřejícnými posměšky, neboť okultnější odnož black metalové muziky patří mezi nejkontroverznější žánry, mnohými odsouzené jako trendová záležitost, ale také vyzdvihovanou jako silně atmosférickou hudbu s hlubokým myšlenkovým sdělením. Sám se řadím do druhé sorty lidí a jak mnozí ví, CULT OF FIRE považuji za to nejlepší, co kdy mohla česká scéna zplodit, aniž bych řešil raketový start po vydání debutového veledíla "Triumvirát" a následné míření do vyšších vrstev popularity, doprovázejíc odklon od hloubek zapomenutého undergroundu, což někteří těžce nesou.

Nezastávám názor, že za takové megalomanské úspěchy můžou pouze kontakty nacházející se mimo naše hranice či image s pódiovou show, jež slouží spíše ke sdělení vizí kapely, nikoli pouze k účelu zapadnutí do jakéhosi trendového celku, udávajícího automatický úspěch a popularitu, naopak tvorba tohoto tria mě již od vydání pekelné posvátnosti "Triumvirát" uchopila svými ohnivými hnáty a stáhla skrze chladnou zemskou kůru do temných hloubek jámy plné zmučených duší křesťanstva, smažících se v pekelné agónii nekonečného zatracení.

CULT OF FIRE jsou útvarem mágů, kteří s nejtemnější odnoží tvrdé muziky kouzlí neuvěřitelné až astrální výjevy, značně přesahující mantinely klasické formy žánrového vyznění, a tak kapela poukazuje ne jen na fakt rozmanitosti black metalu a jeho nekonečné ohebnosti, ale i na svůj talent stvořit originální a neuvěřitelně propracovanou hudbu, kterou určitě nemůžeme označit za písničkovou nebo všední. Mnou opěvovaný debut ještě platil za takové celkem obyčejné album, tedy v rámci diskografie kapely (s tím, co přišlo v následujících letech, se tak opravdu i přes své velké kvality jeví), které svou chytlavou melodikou udeřilo ihned na první poslech přesně tam, kam mělo. Silné hymnické melodie stvořily hitové skladby jako "Satan Mentor" či "Závěť Světu", jež mohu označit za černě metalové hymny, oslavující moc samotného Satana, vládce temných hlubin kosmu, v nichž řídí veškerý řád planet a hvězd.

CULT OF FIRE mají v oblibě minialba, alespoň dle novinky tak usuzuji, neboť na místo toho, aby tihle poslové smrti vydali plnohodnotný nosič, navazují na předešlý dvouskladbový počin pouze o dva kousky delším materiálem. Nevadí, "Life, Sex & Death" totiž splňuje vše, co má hudba této nesvaté trojice splňovat a svojí nepřístupností navazuje na indickým kořením ochucenou nahrávku "मृत्यु का तापसी अनुध्यान". Stejně jako v případě tohoto alba se totiž do písní těžko dostává a zprvu se vám celá kolekce písní může zdát jednoduše nijaká a nevýživná…

V prvé řadě mě velice zklamal zvuk. Nečitelný, ztrácel se sám v sobě, ve své zastřenosti a postrádal jakoukoliv razanci. Zabasování zde rovněž nemá místo, ale ono to vlastně posluchače přenese do starých dob jakoby analogového vyznění produkce. A postupně při pochopení toho, že byl úmysl takto album nahrát, jsem začal celé dílo chápat, po vzájemném porozumění jsem začal objevovat skryté poklady ve vzezření dechberoucích melodických emocí, tvořených vkusně stavěnými kytarovými melodiemi, základním pilířem kostry majestátních skladeb.

A vůbec, mělo tohle zprvu šedivé EP znít nějak razantně či agresivně? Má chyba si tohle myslet, zvláště v případě kapely, jež se vydává uctívat black metal zcela jinou formou vyjádření. Onen zvláštní sound dává naopak písním snovou atmosféru a jakýsi romantický nádech. Jemnost tu hraje prim, a tak se s materiálem určitě nesžijí ortodoxní vyznavači raw black metalu, vlastně ani nevím, zda mohu "Life, Sex & Death" označit za black metal, možná by se spíše šiklo označení atmosferická, spirituální zvuková hmota, vnikající do mozkovny omamujíc mysl jako nějaká droga. Nebo nás jen opět v utajení pokouší nositelka smrti Kálí a mate nás svou vychytralostí a vlivem.

EP tvoří čtyři skladby, dvě jsou black metalového ražení, leč i přes tohle zjištění působí něžně atmosfericky jako lehký vánek smrti, jenž vás naposledy pohladí po tváři (Life, Death), zbývající dva záseky se nesou ve znamení z blacku se značně vymaňující melancholie (Chinnamasta Mantra, Tantric Sex), obě považuji za to lepší, co na minialbu naleznete, neboť zde na plno rozkvétá um složit snové kompozice a to kapele šlo vždycky a jde i nyní. První jmenovaná skladba dává vzpomenout na indickou matku smrti z alba मृत्यु का तापसी अनुध्यान svými z této země ovlivněnými motivy v melodiích a až šamanským ženským zpěvem. Tantric Sex zase poukazuje na talent kapely pro instrumentální kompozice, které jsou vždy tím nejsilnějším na každém nosiči uskupení. CULT OF FIRE využívají svého nadání pro jakousi dramatičnost, při níž mi v hlavě vyskakují myšlenky o živém orchestru, podílejícím se na nějakém dalším albu, neboť tihle muzikanti by si, myslím si, se smyčci hravě poradili.

CULT OF FIRE na svém novém počinu uctívají život a věčné umírání, patřící k celkovému přírodnímu cyklu s majestátností sobě vlastní. Představují se zase v odlišné formě zavrhujíc stagnaci, přesto předkládají střípky z děl předchozích, které se špetkou trpělivosti pod “divným” zvukem naleznete. Life, Sex & Death je mysticky jemnou omamnou látkou, přenášejíc posluchače do stavů mysli, v nichž mu proběhne celý život před očima a ve kterém splyne se samotným přírodním koloběhem, mířícím k novému úsvitu, tedy smrti. Myslím si, že tohle EP bude jakýmsi mostem mezi minulostí a nadcházejícím dlouhohrajícím počinem, kterého se snad brzy dočkáme. Něco mi dává tušit, že se ocitneme opět v jiné dimenzi, tvarující realitu black metalové hudby do dalších a dalších tvarů, které nepřestanou udivovat.