Italští FORGOTTEN TOMB nedávno vydali album “We Owe You Nothing” a před jeho uvolněním se nabízela otázka, jakým směrem se vlastně kapela vydá, nebo spíš nevydá, protože tito dříve depressive black metalisté, nyní black/gothic/doomaři, se již nějakou tu řádku let drží svého novodobého kabátu, který u starých fans vzbuzuje rozhořčení, ale přeci jen, kapela si tak našla mnoho nových příznivců.

Nové choutky se vyklubaly už s “Love's Burial Ground”, ale až na “Negative Megalomania”, i přes zavánějící pach starých prohnilých FORGOTTEN, se kapela vydala melodičtějším a přístupnějším směrem. Od té doby muzikanti tvořili stejná alba jako přes kopírák, bez jakýchkoli experimentů, přesto se dařilo těmto náladotvůrcům vyhýbat sebevykrádání a nudnému tápání ve svém zvuku. Každé album bylo nadprůměrné a plné chytlavých, přesto tvrdých skladeb s hezky temnou nebo melancholickou atmosférou.

“We Owe You Nothing” je album rozervané a přesně takové jsou i mé pocity z něj. Na jedné straně jsou až black‘n‘rollově znějící pasáže, kde dominují ostré riffy podložené více podladěnými kytarovými party a basou, v nichž dominuje vokál Herr Morbida, který tentokrát posluchači nabízí větší důraz na agresi, než na deprese a tajemnost alb minulých, na straně druhé jsou zdlouhavé a nudné doom metalové výplně, které postrádají výraznější nápady a skladby stahují k průměrnosti, díky čemuž při každém poslechu přestávám dávat pozor.

Takto plyne každá píseň, která vždy odstartuje tak, jako by do vás někdo bodl adrenalin, ale následně jste upadali do bezvědomí bez náznaku vnímání. Přijde mi, jako by kapela chtěla svůj výraz posunout, proto je album více ovlivněno heavy metalem a ve čtyřce “Abandon Everything” dokonce thrash metalem, ale neměli dostatek nápadů a tak použili nějaké zbytkové starší nepoužité nápady z minulosti, které slouží jako výplň, nebo se úmyslně pokusili udržet tu doom metalovou formu, ve které ale prostě nedokázali složit výraznější pasáže a krapet ujeli.

Produkce je nabroušená jako ostrá žiletka, opravdu, kdyby byla deska zaměřená spíše na agresivní výraz a byla hnána v rychlých tempech, které by si drželi nadprůměrnou kvalitativní rovnici, mohla by být kolekce skladeb mnohem účinnější hudební drogou a měla by možná tendence znít jako depresivní spříznění black‘n‘rolloví maniaci WHISKEY RITUAL. Například skladba “Saboteur” překvapí ostrým úvodem s až nervním provedením a drtivou rytmikou, aby kompozice upadla do utahaného a zdlouhavého hudebního bloudění, které trvá natolik dlouho a neměnně, že jakékoli nadšení z předchozích minut vyprchá. Největším důkazem mých slov o nedostatku nápadů je poslední kus “Black Overture”. Ta se má tvářit jako hymnické uzavření alba, ale naprosto vůbec se svou náladou a provedením mezi ostatní kompozice nehodí a těžko má čím zaujmout, jeden aby zajímavou kytarovou linku nebo melodii pohledal.

“We Owe You Nothing” je však stále nadprůměrné album nabízející množství působivých pasáží, které vás doslova rozkuchají svým agresivním ostrým provedením. Přesto se Italové nevzdali své depresivní a temné podstaty a melancholie, což je moc dobře, jen by to chtělo více kreativnosti a také inspirační injekci nových vlivů, protože si nedovedu představit, kudy by se v budoucnosti FORGOTTEN TOMB mohli vydat. Studnice nápadů v případě Italů vysychá a je na čase se posunout dál. I tak album doporučuji všem fandům novějších desek skupiny, nebo těm, již se s Italy ještě nesetkali.