Když jsem zjistil, že PRIMAL FEAR chystají novou desku, měl jsem smíšené pocity. Na jednu stranu je to jedna z prvních metalových kapel, jejíž muziku jsem si - tehdy ještě na kazetě - přinesl z obchodu domů. A tak logicky patří mezi mé srdcovky. Na druhé straně si nemůžu pomoct, ale v posledních letech jsou si její desky až trochu moc podobné. A tudíž bez nějakého výrazně překvapivého či zajímavého momentu.

První poslech „Apocalypse“ mě utvrdil v tom, že bude zřejmě opět platit varianta, které jsem se bál. Tedy sázka na jistotu bez zajímavějších momentů. Když jsem si ale album pustil podruhé, začal jsem nacházet drobnosti, které ho přece jen posouvají výš než předešlé dvě, tři, čtyři placky. A to i přesto, že zpočátku žádné velké překvapení nepostřehnete. Po krátkém intru přichází svižná jízda „New Rise“, která desku sice odpíchne v parádním tempu, ale nijak nenaznačuje, že by měla alespoň minimálně vybočit z vyzkoušených, mnohokráte projetých a dobře promazaných kolejí. Při pozorném poslechu se ale přece jen ukáže jedna příjemná změna: PRIMAL FEAR se nebojí občas si s melodiemi trochu pohrát. Nesází je tak neustále vedle sebe jako družstevník brambory, ale tu a tam si je i lehounce vychutnají. Jako vinař převalující v ústech doušek lahodného merlotu. Nečekejte ale žádné převratné změny. Ty rozhodně nehrozí. Pánové stálé spoléhají především na střední tempo, drtivou rytmiku, ostré kytary a svižný hlas Ralfa Scheeperse.

Dohromady to krásně funguje a „Apocalypse“ tak působí o poznání zábavněji než předchozí výlisky, které dorazily z německého Esslingenu. Ať už si pustíte rychlou „New Rise“, zaposloucháte se do textu „King of Madness“, necháte se unášet výbuchem „Supernovy“ (která mimochodem dává vzpomenout na titulní věc z třináct let staré „Seven Seals“), budete bojovat o život s „Hounds of Justice“ nebo si zakřičíte koncertní pecku „Cannonball“, pořád se budete příjemně bavit. Stejně jako vaše hlasivky, chodidla i krční svalstvo.

Ne, „Apocalypse“ není deska, která by bořila žánry nebo by se stala legendou. Dokáže ale přinést spoustu zábavy. A to rozhodně není k zahození.