AVANTASIA patří bezesporu mezi jeden z nejdiskutovanějších a nejznámějších metalových projektů. Když Tobias Sammet před víc než deseti lety s myšlenkou metalové opery přišel, rozhodně nečekal, s jakým se setká úspěchem. Od vydání premiérové desky si AVANTASIA získala statisíce fanoušků. Obrovská popularita nakonec Tobiase přiměla, aby dal dohromady všemožné hudebníky, kteří se na projektu podíleli a vydal se s nimi na turné. A zatímco Willy Fog stihl objet svět za osmdesát dní, Tobias Sammet jich na to měl jen dvacet. I přes různé problémy se mu nakonec výprava podařila. Protože se ale AVANTASIA nestihla za necelý měsíc podívat zdaleka všude, její autor se rozhodl dát šanci vychutnat si koncert i těm, kteří se na živé provedení metalové opery nedostali. Do světa proto nedávno vypustil DVD. „The Flying Opera - Around The World In 20 Days - Live“. A to byla rozhodně dobrá záminka k tomu zvednout telefon a mistra Sammeta trochu vyzpovídat.

V poslední době vychází spousta DVD. V čem je tohle jiné? Proč by si ho měli lidé koupit?
Protože jde o AVANTASII. A tohle je její první DVD a je opravdu výborné. Navíc je to asi poprvé, kdy se takový all-star projekt vydal na tour kolem světa. Zúčastnili se ho přitom opravdu hvězdní muzikanti. Například Kai Hansen z GAMMA RAY, Bob Catley z MAGNUM, Jorn Lande z MASTERPLAN nebo André Matos. Myslím, že vydat se s tak obrovským projektem na turné kolem světa, je opravdu jedinečné. A „The Flying Opera..“ je obraz toho, jak všechno tohle šílenství vypadalo. Kromě dvouhodinového koncertu jsme totiž připravili také dokument, který ukazuje zákulisí tour. Proto si nemyslím, že by AVANTASIA byla jen jedním z mnoha DVD. Tohle je jedinečná věc pro všechny, kteří milují heavy metalové opery.

Co bylo na turné nejtěžší? Odehrát tolik koncertů během pár dní nebo dát to vše vůbec dohromady?
Pravda je, že odehrát tolik vystoupení v tak krátkém čase je náročné. Je to velká fyzická zátěž, protože cestuješ kolem světa a prakticky každou druhou noc někde hraješ. Mezitím tě čekají třeba dvanáctihodinové lety na úplně jinou část planety. Občas se navíc stane, že prostě zůstaneš viset na letišti a musíš tam přespat. Všechno tohle je pro tělo hodně náročné, ale není to nijak složité zorganizovat. Tedy možná je, ale ne pro mne, moje práce to není (smích). Těžší je podle mne plánování celé koncertní šňůry. Proto taky podobné projekty na tour jezdí jen výjimečně. Každý z hudebníků má totiž povinnosti ve vlastní kapele a bývá opravdu těžké najít si nějaký termín, kdy mají všichni čas.

Byli tedy i hudebníci, kteří neodjeli celé turné?
Samozřejmě. Například zpěvák Oliver Hartmann (HARTMANN, ex-AT VANCE) musel vynechat jedno vystoupení. A jihoamerické koncerty jsme odehráli zase bez Boba Catleyho. Museli jsme prostě dělat kompromisy. Občas jsme show dokonce předělávali. Bylo totiž opravdu nemožné, aby na tour byli celou dobu všichni účinkující. Z tohohle pohledu to bylo hodně náročné. Proto asi už lidé nebudou mít moc příležitostí turné vidět. Pokud vůbec nějaké ještě bude…
 
Takže je možné, že tohle bylo poslední?
Těžko říct. Když jsme v roce 2008 dělali první tour, říkal jsem, že je zároveň poslední. Viděl jsem totiž, jak je složité dát to všechno dohromady. No a o dva roky později jsme měli příležitost zase pár vystoupení odehrát. Našli jsme si trochu času, abychom mohli alespoň na několik letních festivalů. Stálo to ale spoustu domlouvání. Musel jsem řešit, kdy koncertují GAMMA RAY, kdy MASTERPLAN, kdy budou nahrávat MAGNUM, a tak dál. Nakonec jsme zjistili, že na tour máme asi dvacet dní. A bylo hodně složité zařídit, aby bylo co nejvíc účinkujících v té době dostupných. Dvacet dní navíc není moc času na to udělat celosvětovou šňůru. Sice jsme to zvládli, ale bylo to dost náročné. Proto si myslím, že další turné AVANTASIE už nebude.

Na živé části DVD se objeví záznamy ze dvou vystoupení – z festivalu ve Wackenu a z Masters Of Rock z moravských Vizovic. Proč jste se rozhodli natáčet právě ve Vizovicích?
Vlastně jsme natáčeli víc koncertů - třeba švédský Rock Festival nebo vystoupení ve Švýcarsku. Několik kameramanů s námi dokonce bylo na celém turné. Měli jsme tak dost materiálu, ze kterého jsme mohli vybírat. Nakonec jsme se ale rozhodli, že na DVD záběry ze všech koncertů nedáme. Nechtěli jsme, aby jedna píseň byla z Wackenu, druhá z Vizovic, třetí ze Švédska, čtvrtá ze Švýcarska a podobně. Úplně by to zničilo plynulost i atmosféru záznamu. Shodli jsme se, že lepší bude dát dohromady jen dvě vystoupení tak, aby na DVD byly všechny písně. Na Masters Of Rock jsme totiž hráli věci, které ve Wackenu nezazněly. 

Na AVANTASII se od jejího začátku podílela řada hudebníků. Je někdo, kdo ti na koncertech chyběl? Koho bys chtěl vidět třeba na vašem DVD?
Myslím, že vzhledem k výborným muzikantům, kteří vystoupení odehráli, by nebylo moc fér mluvit o tom, že někdo chyběl. Z mého pohledu je DVD perfektní. Všichni, kdo byli na tour, odvedli výbornou práci. Proto vůbec neřeším, že by někdo chyběl. Ve chvíli, kdy zhasla světla, začalo hrát intro a my šli na pódium, byli tam všichni, kteří tam být měli. A společně jsme předvedli výbornou show. Je pravda, že na začátku jsem chtěl, aby turné odbubnoval Eric Singer, ale nemohl, protože měl nějaká vystoupení s KISS. Byl schopný odehrát jen část koncertů. Jenže to by nemělo smysl. Proto jsem se dohodl s bubeníkem EDGUY Felixem Bohnkem. A myslím, že svou úlohu zvládl výborně.

Jaký je podle tebe největší rozdíl mezi sety AVANTASIE a EDGUY?
Asi hlavně v tom, že hraní s AVANTASIÍ není taková rutina. Je to tím pádem sice o něco těžší, ale zároveň máš větší radost, že to funguje. S EDGUY si připadám jistější. Vím, jak bude set vypadat. Že na to prostě vlítneme, bude to zábava a budeme dobří. S AVANTASIÍ se zase cítím uvolněnější. Přeci jen tím, že je tam víc zpěváků, není na mě takový tlak. Navíc nezpívám v jednom kuse, mám přestávky. Zazpívám třeba verš a pak nastoupí famózní Jorn Lande. Já zatím můžu stát opodál, odpočívat a užívat si jeho zpěv. A proto si myslím, že je můj výkon lepší. Při koncertech EDGUY se můj hlas dřív unaví. 

Nedávno jsem se bavil s jedním kamarádem, který v posledních letech viděl asi čtyři nebo pět koncertů EDGUY či AVANTASIE. Říkal, že měl z některých vystoupení pocit, že máš problémy s hlasem. Takže jak jsi na tom?
Víš, každý zpěvák má občas problémy s hlasem. Nejsme stroje, abychom zvládli každý večer zpívat bezchybně. A když jsi na tour, které má třeba padesát vystoupení, a zpíváš tři večery v kuse, může se to projevit. Vezmi si, že jeden den letíš například do Tokia, tam odzpíváš koncert a druhý den tě čeká Mexico City, které je vzdálené tisíce kilometrů a je v úplně jiné časové zóně. Strávíš tak třeba dvacet hodin v letadle. Samozřejmě to není nic, co by mohlo hlas nějak vážněji poškodit, ale je to celkem náročné. Přesto si myslím, že jsem většinou schopný zazpívat celkem solidně. Samozřejmě jsou dobré večery, ne tak dobré a špatné. Vždycky se ale snažím udělat maximum pro to, aby se lidé bavili. 

Když jsi začal skládat materiál pro první díl AVANTASIE, dokázal sis představit, jaký bude mít jednou úspěch? Jaký byl vlastně tvůj cíl?
Když je ti dvacet let, jsi hudebník a začínáš kariéru, doufáš, že se ti bude dařit a budeš úspěšný. Když jsem psal AVANTASII, myslel jsem ale především na sebe a na to, co chci udělat. Neřešil jsem, jestli bude mít úspěch. Pamatuji si, že v té době někteří lidé nechápali, k čemu bude sólový projekt zpěváka skupiny, kterou nikdo pořádně nezná. EDGUY totiž nebyla zdaleka tak velká kapela, jako je dnes. Už tehdy jsem měl ale pocit, že AVANTASIA bude něco velkého a výjimečného. Zdaleka jsem však netušil, jak obrovské to nakonec bude. Po jejím vydání jsem měl jen radost z toho, že jsem si splnil sen. A pak se najednou začala prodávat víc a víc. Bylo to pro mne docela zvláštní a překvapivé. Rozhodně jsem takový úspěch nečekal.

Je ještě nějaký hudebník, kterého bys chtěl v AVANTASII slyšet?
Přál jsem si, aby v ní zpíval Ronnie James Dio. Chtěl jsem, aby byl už na první desce a také později na „Wicked Symphony“. Byl jsem dokonce v kontaktu s jeho manželkou a manažerkou Wendy. Říkala ale, že Ronnie zrovna nemá čas. Tehdy jsem nevěděl proč. No a několik měsíců poté mne stejně jako ostatní zaskočila zpráva, že zemřel na rakovinu. Takže toho už bohužel na AVANTASII neuslyším. 

A někdo z žijících?
Jednoho dne bych chtěl pracovat s Paulem Stanleym (KISS) nebo s Brucem Dickinsonem (IRON MAIDEN). Nejde mi ale o to shánět známé umělce a pak se tím chlubit. Musím říct, že jsme hodně vděčný lidem, kteří na AVANTASII vystupovali a vystupují. Opravdu si jich vážím. Jsou výborní a díky nim tenhle projekt byl a je tak úspěšný. A bylo by ode mne neuctivé, kdybych říkal, že mi chybí ten nebo onen. Někteří lidé si myslí, že přivádět do AVANTASIE nová a známá jména je můj sport. Řeší, kdo bude na dalším albu – bude to papež nebo Arnold Schwarzenegger? O to mi ale vůbec nejde. 

Co je pro tebe v současnosti na prvním místě - EDGUY nebo AVANTASIA?
Momentálně EDGUY. Nechci totiž plýtvat energií na to, že budu dělat dvě věci najednou. Ve chvíli, kdy skládám materiál pro EDGUY, soustředím se jen na EDGUY. AVANTASII vůbec neřeším. Samozřejmě to platí i obráceně. Když jsme po vydání „Wicked Symphony“ a „Angel Of Babylon“ skončili s psaním věcí pro AVANTASII, nové nápady jsme použili pro EDGUY. Koncem března proto vyrazíme do studia a začneme nahrávat novou desku. Chceme ji vydat v srpnu. Čili momentálně žiju EDGUY a AVANTASIA se mne netýká. Sice s ní máme na léto plánovaný koncert ve Wackenu, ale je to jen jedno vystoupení. Zatím to tedy nemusím řešit. Veškerou energii věnuji EDGUY.

Říkáš, že se chystáte do studia. Víš už, jak bude nové album vypadat?
Myslím, že trochu ano. Zrovna včera jsme měli zkoušku a zítra máme další. A dnes chci s Jensem (Ludwigem, kytarista EDGUY) pracovat ještě na demo verzích několika písní. Momentálně máme připravených zhruba čtrnáct skladeb a jsou to vesměs melodické věci. Asi na dvou je navíc slyšet také pár bluesových prvků. I když zrovna na ty bylo asi „Tinnitus Sanctus“ bohatší. Každopádně bych řekl, že nové skladby jsou plné opravdu dobrých a silných melodií, což je vždycky můj cíl. Podle mne je to nejvíc, čeho můžu jako skladatel dosáhnout – psát perfektní melodie. Myslím si proto, že nové album bude hodně silné a melodické.

Dá se říct, že to bude opět spíš hardrocková než powermetalová deska?
Musím říct, že pro mne je dost těžké to posoudit. A přijde mi docela zábavné, že to někdo řeší. Nikdy jsem nedělal zásadnější rozdíly mezi hard rockem a power metalem. Ani nedokážu říct, kde přesně je mezi nimi hranice. Vždycky to byli fanoušci a média, kdo říkal, že něco je spíš hard rock a něco heavy metal. Myslím, že je to ztráta času. Podle čeho to chceš posoudit? Když se někoho zeptám, jestli jsou podle něho IRON MAIDEN spíš hard rock nebo heavy metal, řekne mi, že hrají heavy metal. A když se zeptám proč, když v hudbě prakticky nemají dvojkopáky nebo kytarové riffy, tvrdíi, že je to kvůli dvěma sólovým kytarám. Jenže co třeba THIN LIZZY? Mají přece také dvě sólové kytary. Jenže o těch pro změnu lidé říkají, že hrají hard rock. 

Jak je složité být v současnosti profesionálním muzikantem? Přeci jen dnes spousta lidí desky radši nelegálně stahuje, než aby si je koupila…
Musím říct, že jsme měli štěstí a začali jsme hrát v době, kdy neexistovalo tolik kapel jako teď. A zároveň bylo víc fanoušků, kteří si svých oblíbených skupin opravdu vážili a kupovali si jejich alba. Dokázali opravdu ocenit, že jim muzikanti chtějí nabídnout něco nevšedního. Něco, do čeho dali vlastní srdce a duši. Dnes sice tihle lidé stále existují, ale není jich tolik jako před deseti či patnácti lety, kdy jsme s EDGUY začínali. Naštěstí máme pořád dost fanoušků a můžeme se díky tomu hudbou bez větších problémů živit. Pro mladé muzikanty ale musí být těžké stát se profesionály.

Sám jsi řekl, že máte to štěstí a hudbou se uživíte. V čem je kouzlo EDGUY, že se jeho členové stali profesionálními muzikanty?
Pravděpodobně je to tím, že jsme své hudbě věřili a nestarali jsme se o to, co říkali ostatní. V důsledku jsi to totiž vždycky ty, kdo je zodpovědný za své činy. Když budeš poslouchat někoho jiného a pak zjistíš, že to bylo špatně, ten člověk za tebou nepřijde a neomluví se ti. Natož aby zaplatil škodu. Proto je lepší řídit se vlastním rozumem a být sám zodpovědný za svůj úspěch nebo neúspěch. A také nám asi pomohlo, že jsme začínali v polovině devadesátých let. Tehdy totiž nebylo tolik kapel, které hrály tradiční melodický heavy metal. 

Před třemi lety jsi spojil své síly s Arjenem Anthonym Lucassenem a vydali jste EP „Ayreon vs. Avantasia“. Kdo s tím nápadem přišel? A proč?
Začalo to vlastně tím, že alba „Scarecrow“ od AVANTASIE a „01011001“ od AYREONU vyšla ve stejnou dobu. Tisk se nás proto stále ptal na desku toho druhého. Nás samozřejmě nebavilo se o tom pořád bavit a na odpovědích to bylo docela vidět. No a nakonec to vypadalo tak, že se nemáme vůbec rádi. A pak jsem si uvědomil, že Arjena vlastně neznám, nikdy mi nic neudělal a nechci, aby to vypadalo, že proti němu něco mám. Tak jsem zvedl telefon a zavolal mu. Představil jsem se, všechno mu vysvětlil a on mi řekl, že to chápe, a že mi kvůli tomu psal asi pět týdnů předtím na myspace. Jenže já osobně své myspacové stránky nespravuji, takže se ke mně jeho zpráva nedostala. Každopádně jsme zjistili, že si docela rozumíme. Proto jsme si řekli, že si z novinářů trochu vystřelíme a budeme se pomlouvat a předstírat, že se nemáme rádi. Musím říct, že to byla docela zábava. A pak Arjen přišel s nápadem, abychom udělali společnou desku. Já jsem souhlasil a tak vznikl „Ayreon vs. Avantasia“. Arjen je opravdu výborný chlap, opravdový umělec.

Jak moc vlastně znáš jeho hudbu?
No, znám ji, ale ne moc důvěrně. Mám několik desek AYREONU a opravdu miluju kapelu VENGEANCE. To je holandská skupina z osmdesátých let, ve které Arjen hrával.