Priznám sa, robiť interview s človekom - mozgom jednej z najoriginálnejších a najrešpektovanejších metalových kapiel bolo pre mňa veľkou zodpovednosťou. Teda aspoň som to tak osobne pociťoval. A nielen samotná hudba a texty, ale aj prosté odpovede na moje otázky ma utvrdili v tom, že Franta Štorm je celkom neobyčajne obyčajný smrteľník stojaci pevne nohami na zemi, ale zároveň hodne nad vecou. Za všetko hovoria nie len posledné albumy tejto kultovej kapely, ale aj nasledujúce riadky.

Priznám, keď ste pred vyše dvomi rokmi ohlásili comebackový album, osobne som mal z toho celého pocit, akoby ste si chceli skrátiť voľné chvíle a len tak zo srandy a s tučným jointom spáchali bizarné dielko plné nadhľadu a irónie, akým “Mantras” bezpochyby je. Avšak vidím, že vás to začalo baviť.
Ano, je to tak, dělali jsme hudbu pro zábavu a tak to bude pořád, dokud nás to bude bavit.

Novinka „Vracejte konve na místo” je evidentnou zmenou hneď v niekoľkých aspektoch. V prvom rade je evidentné najmä to, že sa jedná o takmer rýdzo tvoje dielo, čo je zjavné najmä z hudobnej zložky. Album ste nahrali v príležitostnej štúdiovej zostave, okrem teba a Necrococka na ňom figurujú dve úplne nové tváre. Prezraď, kam sa podeli pôvodní členovia kapely?
Nepoděli se, jen mají jiné starosti. Já si vybírám muzikanty, kteří se mi hodí k určitému stylu. „Konve“ jsou návratem k radikálnějšímu výrazu. Honza Kapák je zárukou tvrdého základu, Necrocock a Joe Harper umocňují nálady a úchylnosti. Mám rád kumpány, co moc nekecají a umějí poslat nápadité audio soubory po síti, abych je tady v studiu mohl zmixovat. Naopak nepotřebuju lidi, kteří přijedou do studia chlastat a čekají, že jim řeknu, co mají přesně hrát, že to s nima tady budu tejden nacvičovat a oni to pak laskavě nahrajou do stopy, na to fakt nemám čas. Pro mě je nejdůležitější setkávání s originálními lidmi, zajímají mě jejich příběhy a zvrácenosti.

Najmä by ma zaujímalo, prečo dostal Necrocock tak málo priestoru. Navyše všetkých gitár a väčšiny syntetizátorov si sa chopil práve ty sám vzhľadom k tomu, že Necrocock bol prítomný. Chcel si mať svoje nápady výlučne pod vlastnou kontrolou alebo si sa chcel vyhnúť jeho úchylnostiam, ktoré by nabúrali atmosféru albumu?
Necrocock - to je nebezpečně jedovatá ingredience, která se musí do písně namíchat v přesném poměru, aby zůstalo napětí, ale aby se z toho nestala ukňouraná fraška. To se myslím povedlo, on ani na „Konvích“ původně nechtěl moc spolupracovat, musel jsem ho trochu přemlouvat, to moje první demo se mu vůbec nezdálo, hodně mi pak radil při aranžování a dramaturgii skladeb. 
Snažím se napodobovat jeho fistuli a sním o tom, že mě pozve hostovat na desku Kaviar Kavalíru.

Album mi príde o dosť temnejší a okultnejší oproti „Mantras”. Navyše sa aj tvári vážnejšie, ale v skutočnosti tomu tak nie je. Kapitolou samou o sebe sú ako vždy podarené texty, ktoré trefne dotvárajú tvoje kresby v booklete. Ako sa ti písalo tentokrát, išlo všetko ako po masle? V akom rozpoložení si sa nachádzal?
Album je temné jako jihočeská zima, pojednává o všeobecné beznaději. V bookletu jsou dřevoryty. Texty jsem psal příležitostně v rozmezí asi desíti měsíců, ale hlavní část jsem dotvořil na podzim a v zimě. Jestli jsou vážné nebo ne, to nemůžu sám posoudit, považuju naše posluchače za dospělé lidi, co si umějí udělat vlastní názor bez ohledu na to, co já tady budu efektně proklamovat. Každá sranda může bejt vážná, a každá tragedie je za určitých okolností k smíchu. Slibuju, že tohle je poslední introvertní album, nehodlám už lidi obtěžovat osobním znechucením a depresí.

Predpokladám, že ortodoxní to budú mať rovnako problém rozdýchať…
Možná...

Čakal by som, že druhá polovica albumu nazvaná „Part Dementia” bude viac naklonená práve rôznym experimentom a Necrocockovým zvrátenostiam, podobne ako druhá polovica “Mantras”, avšak nie je to tak. Ako máme chápať toto rozdelenie albumu?
Demence je chorobný stav stárnoucí duše. Kult stáří je podtextem celýho alba, experiment je naopak atributem mladosti, na tuhle desku se tudíž nehodil.

O mastering sa postaral Blackosh. Ako došlo k tejto spolupráci?
Blackieho znám 25 let a začali jsme se znovu bavit o muzice asi tak před třemi lety, nabídl mi svoje zkušenosti a jsem rád, že tahle deska dostala takový obvyklejší metalový zvuk, co se teď dělá, sám bych to nedokázal. Hodně se od něj učím studiové praxe.

Mimochodom, bubeníka Jana Kapáka z AVENGER vám vraj takisto on dohodil.
On nás dva seznámil v létě 2011, hned jsem pochopil, že jde o pohodovýho a perfektního hráče.

Ako by vyzeral nový album, kebyže sa ti podarí odcestovať do Južnej Indie, ako uvádzaš na webových stránkach? Bol by vôbec nejaký?
Nic bych nenatočil a nic by se nestalo. Příště určitě pojedu, ta zima tady je hnusná. Nechci dělat "tvorbu" za každou cenu, chci se cítit dobře; v teple u moře.

Posledné albumy ste si vydali svojpomocne. Myslíš, že sa už dnes neoplatí jednať s vydavateľstvami a že ich pridaná hodnota s narastajúcou silou internetu je už dnes omnoho nižšia, ako pred rokmi?
Co se týče produkce a vydavatelství: je tu jen kapela a funkční e-shop, nic mezi tím, žádná firma, žádné jiné náklady. Od té doby, co umíme produkci a prodej sami, není důvod živit kohokoli dalšího. Všem kapelám vřele doporučuji.

Čím to je, že MASTER’S HAMMER bol vždy o krok vpred oproti iným tuzemským, ale aj svetovým kapelám? Z vašej tvorby bolo cítiť vždy určitú nadčasovosť a tajomnosť a práve týmto ste získali status originálnej a rešpektovanej kapely.
Naše nápady jsou aktuální vždycky až za 15 let, jak říkal nedávno Vlasta (Voral – pozn.aut.). Já se ale vyhýbám jakýmkoli hodnotícím výrokům, několikrát jsem se už v rozhovorech přiznal, že hudbu MH neposlouchám a že svojí tvorbu nesnáším. Je to potrava pro fans a pro kritiky, nic pro mě.

Čo spôsobilo rozpad alebo nečinnosť kapely po skvelom „Šlágry” v roku 1995? Na tomto albume ste sa koniec koncov podieľali iba ty a Voral, no z albumu mám totiž dojem, akoby mal v ňom prsty aj sám Necrocock kvôli jeho chorej atmosfére a navyše dosť výrazným elektronickým prvkom. Aké bolo vtedajšie rozpoloženie v kapele?
Rozpad a rozklad je permanentním stavem MH. I z toho se dá čerpat síla.

Dá sa povedať, že s novinkou “Vracejte konve na místo” sa vraciate k svojmu (ne)tradičnému zvuku, ktorý ste definovali začiatkom deväťdesiatych rokov. Nie je však škoda, že po 20-tich rokoch v podstate „iba” pokračujete vo svojej tradícii? Nelákalo vás po toľkých rokoch prísť s niečím úplne novátorským? 
Tentokrát ne, jak říkám, inovace a experiment patří mladým, my už budem jenom chroptět, jak nám zobák narost. Neumím dělat hudbu s předem daným záměrem, sednout si a říct: tak teď to bude ryze experimentální píseň, nebo ortodoxní blackovej nářez, nejsem agentura, která si dělá průzkumy publika. Takhle to nefunguje. Já sedím ve studiu a pouštím si do beden různý zvuky a rytmy a brnkám si do toho na kytaru, jakmile chytím zajímavej souzvuk, natočím si kousek, pak další v kontraposici, do toho navrstvím harmonii a podívám se, kterej text by se do toho hodil - vždy mám texty připravený předem. Nazpívám, zmixuju, vyhodím... Co se děje pak, je další dějství v uších a myslích jiných lidí, u kterýho nejsem a nechci bejt.

Dočkáme sa ešte niekedy poriadnej dávky inakosti, s ktorou tak s radosťou koketujete? Isto máš v šuplíku aj nejaké rozrobené a nevydané veci z minulosti. Uzrú aj tieto niekedy svetlo sveta alebo im neprikladáš až takú dôležitosť?
O žádných nevydaných věcech nevím, ale jediné co by mě lákalo, je elektronika 80. let - Amanda Lear, FGTH, Bronski Beat,...

Keď sme už při tom, prezraď niečo bližšie o projekte SEPTAGON CHIMERA. O aký hudobný zjav sa jedná?
Tohle můžu mít rád jedině proto, že tam hrajou kamarádi, sám to neposlouchám, hudebně mě to neoslovuje, ale jsem rád, že jim vychází pochvalný recenze. Toto je experiment, když se na to pořád ptáš. Škoda ale, že to nemá pokračování.

A ďalšie cesty MH vidíš ako? Viem, že koncert môžme od vás očakávať márne. Ste však zapálení robiť ďalší album alebo všetko závisí len na počte vypitých pív v hospode a správnej konštelácii pomníkov na cintorínoch?
Koncertování mě nikdy nebavilo, nikdy jsem ani na koncerty pravidelně nechodil. Momentálně jsem ve stavu sbírání nápadů, až jich bude tolik, aby vydaly na album, natočím ho. Ale třeba ne.

Mimochodom pripravujete re-edície niektorých svojich albumov, teda “Ritual” určite a remaster “Mantras”. Ale čo tak „Šlágry”? Zohnať toto CD je takmer nemožné. Jeho autorské práva sú v rukách Osmose Productions, prezraď ale niečo viac ohľadom spolupráce s nimi. Je tam nejaký problém?
„Ritual“ teď vyšel u Monitoru / EMI, poslechl jsem si po mnoha letech ten skvělý zvuk od Miloše „Dodo“ Doležala z ostravskýho Studia C, to je naprosto nepřekonatelná kvalita. Ne tak ovšem produkce - Monitor byli vždycky lakomí a teď jsme se nedohodli na vinylu „Ritualu“, oni neschválili barevný sleeve ani 180g vinyl, radši počkáme a vydáme si ho sami, aby byl luxusní a důstojný. Obecně je paradoxní vydávat underground na mainstreamovým labelu. Vůbec nechápou, že undergroundovej posluchač vyžaduje špičkovou kvalitu a originální obal, doba obyčejnýho CD s bookletem ve standardním jewel boxu je pryč.
„Mantras“ skutečně vyjdou jako dolis s novým masteringem od Blackoshe, fakt to má tlustší zvuk, než originál. Mastering je úžasná věc. O další archivní věci se nestarám, nemám důvod. Osmose Productions nám sice pomohli s „Jilemnickým Okultistou“, ale pak postoupili práva třetí firmě bez našeho svolení. Podvedli nás, nechci na to vzpomínat.

Si typograf, kde vlastne nachádzaš bezodnú inšpiráciu pre nový design písma a rôzne fonty?
Jako v muzice - nejlepší inspirací je všední den, potřeba čitelnosti a touha obklopování se kvalitní grafikou.