Francouzští Antaeus jsou z onoho pověstného čtyřlístku Aosoth/Antaeus/Order of Apollyon/VI tou nejagresivnější bandou. Tam, kde Aosoth sází na rozsáhlost a atmosféričnost kompozic, tam Antaeus útočí hrubou silou, nápadně podobnou švédským Marduk. Ovšem Antaeus celou svou bestialitu halí spíše do hávu death metalového, s příměsí black metalu.

Dlouhý deset let trvalo společnosti okolo vokalisty MkM a kytaristy Seta, než spatřilo tmu světa nové dlouhohrající album. Mezitím do svých řad přibrali nového bubeníka a to nikoho méně geniálního, než Menthora z death metalových Lvcifyre. Mně osobně tato nová akvizice velice potěšila, Menthor odvádí v Lvcifyre skvělou práci. Tak tedy deset let uběhlo od posledního "Blood Libels" . Kapela sama prohlásila, že dokud se jim nepodaří nahrát něco šílenějšího, než album předchozí, tak prostě nic ven nepůjde. Ano, ale to pravděpodobně nebude hlavní důvod stagnace Antaeus. Za vinu bych samozřejmě pokládal vytíženost členů, kteří jsou na scéně opravdu velice aktivní, a proto ono vydání "Condemnation" trvalo tak dlouho. Trošku mi v tomto francouzští muzikanti evokují scénu na Islandu, kde není žádnou výjimkou, pokud kytarista hraje třeba ve čtyřech kapelách. Nabízela se otázka, jak se změní hudební výrazivo po deseti letech.. chcete odpověď ? Ani o píď. To můžu po poslechu "Condemnation" s klidným svědomím říci.

"Condemnation" začína tam, kde "Blood Libels" končí. Přímočarost, tah na bránu, žádné ústupky, změny temp nejsou až tak časté. Po krátkém intru si Antaeus neberou servítky.

"Shadow Fires" je důkladný metal smrti, ještě umocněný díky působení Menthora za bicími. Vokál, který ze svého hrdla dostává MkM, je stále nezaměnitelný. Poznal bych ho vždy a všude. Právě jeho vokál v kombinaci se specifickou produkcí, je jakýmsi poznávacím znamením malé velké francouzské BM scény. Zvuk Setovy kytary také nedoznal nějaké výrazné změny, avšak jeho riffování v první skladbě mi nepřijde nějak zajímavé a právě to je pro mě jedno z mínusů "Condemnation" . Na "Blood Libels" mi přišly kytarové vyhrávky zajímavější. Zas si ale nemyslete, že by jeho riffování stálo za nic, to vůbec ne. Pořád je to účelné, specifické a v metalovém světě zkrátka ojedinělé.
Přes přímočarost skladeb se Antaeus hned ze začátku pouští do dlouhé, osmiminutové kompozice s názvem "Flesh Ritual". Skladba začíná stejně přímočaře, jako skladba předchozí, avšak v její další části se dočkáme mírného zvolnění, kde Menthor využívá především činely, kopáky a v kombinaci se Setovým atmosférickým riffováním náhle slyším Aosoth. Tyto paralely se ale dají očekávat. Určité pomyslné mosty se mezi všemi domovskými kapelami pařížské scény musí předvídat. S "Angels of Despair" ovšem opět natvrdo vyskakuje problém, který jsem nastínil výše a album to v mé mysli sráží hrubě dolu - kytara. Menthorovo bicí - skvost, vokál pořád stejně nemocný..kytara se zdá být ovšem nenápaditá a ne tolik slyšitelná díky baskytaře. Zde by se Antaeus měli vrátit k "Blood Libels" .
Za nejzdařilejší skladby na albu považuji titulní "Condemnation", po ní následující "Symmetry of Strangers" a poslední "Abeyance" . Říkám si ovšem, jak by nový Antaeus zněl geniálně, nebýt tak zabité kytary. Přijde mi, jako by se tam, kde naprosto dokonale znějí bicí, ubralo právě na kytarových pasážích. Zcela jasně a upřímně říkám - Menthor se stává naprostým vítězem alba. Jeho hra je prostě skvost pro uši. Tímto doporučuji čtenářům prozkoumat i jeho druhou kapelu Lvcifyre .
Inu, zpátky ke "Condemnation" . Závěr alba patří songu "Abeyance" , který se své první části dosti liší od zbytku skladeb. Tento kus sevalí pro Antaeus ve velmi pomalém tempu a MkM společně se Setovou hrou vytváří výborný chorobný a nemocný prvek, u kterého opravdu slintám blahem. Nezbývá, než říci - škoda, že takovýchto částí není na albu více, protože se to opravdu povedlo. Tohle je totální smrt.

V konečném zúčtování vydali Antaeus kvalitní album, o tom není sporu. Koneckonců slabší album od Antaeus by pro mě bylo velkým zklamáním. Ovšem na druhou stranu by album zasloužilo syrovější, né tak přebasovanou produkci, v popředí se Setovou kytarou. Naštěstí tento nešvar do jisté míry zastiňuje naprosto geniální hra Menthora na bicí.