Australskou kapelu ATRA VETOSUS jsem poznal díky Apricity European Tour, které zahrnovalo také zastávku na brněnské Melodce. Tuhle sympatickou skupinu ze stáje Immortal Frost Productions jsem si zamiloval a očekával novou řadovku “Apricity” velmi dychtivě. Zaujaly mě také ostatní projekty členů, především pak neskutečný doják LOST IN DESOLATION. Proto bude hned několik mých článků věnovaných bokovkám těchto melancholiků.

Nová řadovka vydaná 26. února 2018 si mě, i přes mé nadšení z koncertu, musela získávat po určitou dobu, za což mohla především zvláštní hrátka emocí tvořících kontrasty zcela odlišných emočních úrovní. ATRA VETOSUS sice hrají atmosferický black metal, který je zaměřen na melancholii, ale nejde o hudbu postavenou vyloženě na smutku či depresích, nýbrž na protikladech. “Apricity” je deska plná nádherných, dá se říci až pohádkově kouzelných melodií, které znějí spíše pozitivně a krásně. Těm nastavuje zrcadlo hysterický a uřvaný emotivní projev Joshe "Thorodana" Geeho, jehož přednes mi zprvu občas lezl na nervy, ale nakonec jsem si na něj zvyknul a nedovedu si jej představit jinak. Naopak jeho projev je místy dechberoucí, především pak, když začne emotivně a dlouze řvát do dálav prázdnoty.

Proto je “Apricity” zvláštní a “divná” deska, která udává naději instrumentálními pocity, ale zpěvák žalostně ječí, škrábe prsty po chladné zdi a snaží se v agonických bolestech slepé mysli prodrat k oné pozitivní auře, zářící přes světlo blokující šeď. ATRA VETOSUS vlastně sází na formu, jíž se prezentují GHOST BATH, jen v mnohem vkusnější formě, když přihlédneme na současnost a poslední alba obou útvarů. No a vůbec nejsilnější momenty přichází, jakmile instrumentalisté zvolní a nasadí procítěné a zároveň zapamatovatelné melodie s čitelnými kytarovými omalovánkami, do čehož začne Josh naléhavě volat (rozuměj křičet). Právě v těchto pasážích doslova explodují emoce, které jsou plné melancholie, jež se však pere s nadějí, a mně se při poslechu v hlavě doslova míchají a perou obě rozpoložení, jak dokonale s těmito prvky umějí pracovat. Naopak by to chtělo zapracovat na čistém zpěvu, který se mi v živém podání zamlouval, ale na CD působí trošku nepřesvědčivě, i když materiál nijak neruší.

Kapelu musím poplácat po zádech za bohatou zvukovou oázu, již tvoří, samozřejmě kromě splašeně uhánějících riffů a různorodých vokálů, i přítomnost akustických kytar, která písním dává další atmosferický rozměr. Nejradši mám kousek “Fading Life, Winter Winds”, který začíná poryvem větru, pocitem doteku svěží přírody, čemuž dopomáhá nádherná něžná kytarová melodie, rázem se měnící v neskutečnou explozi energie (v úvodu se nachází také post-black metalová aura). Právě tuto skladbu mohu označit za velký hit alba, i když taková “Ever Falling Snow” v tomto dosti konkuruje. Deska má stopáž něco přes hodinu, což jsem si uvědomil až při psaní tohoto článků, protože mi poslech utíká strašně rychle. Tak se pozná opravdu skvělá deska, která baví a neobsahuje žádnou vatu.

ATRA VETOSUS nahráli desku, která staví na protikladech a kontrastech, hraje si s pocity posluchačů a kouzlí pestrou paletu emocí, které si kolem nich poletují ve světlejších i temnějších odstínech, čímž mi kapela připomíná GHOST BATH, jen s mnohem vkusnější a přijatelnější formou. “Apricity” je album plné pohádkových melodií, depresivních hysterických screamů a výkřiků, plná naděje i beznaděje, tedy pocitů zde spjatých s přírodou (texty se pohybují okolo témat samota/příroda), kde s kapelou budete hledat útěchu od všedních stresových a prázdných chvilek. Pestré a zvukově velice bohaté album žel na přesyceném trhu zapadne a málokdo si jej všimne, protože víme, na čem dnes lidé ujíždí především, ale milovníky atmosferického black metalu, kteří mají rádi poetičtější hlubší texty, deska prostě musí nadchnout!