Švédská black metalové legie AVSLUT není v Česku (na Slovensku tuším ještě nehráli) zcela neznámou hudební atrakcí. Kapela je na české scéně poměrně oblíbená a žádaná (koncerty proběhly v Plzni i v Praze). Nedivím se, EP “Vanskapt” ve svých minutách nabídlo kvalitní černý kov ošlehaný klasickou švédskou melodikou. Dovedu si představit, že jsou skladby v živém podání plné živelné energie, a že tomu sami muzikanti umí přidat něco navíc svým projevem.

Na novou desku “Deceptis” jsem se tedy těšil v očekávání, že se dočkáme švédského black metalu těch nejvyšších kvalit. Nakonec jsem to měl s deskou neuvěřitelně těžké. Fošna “Deceptis” tak trochu působí jako dvousečná zbraň, která sice stíná hlavy velké spoustě mladých kapel, které se snaží prosadit, zároveň však ubližuje i samotným mistrům kovářům. První poslech - zůstal jsem sedět s otevřenou čelistí. Instrumentálně nápaditě odehraný black metal v moderním zvukovém kabátě, který je špičkově ošetřený a člověk by si řekl, že tomu ani není co vytýkat.

Ve zvuku AVSLUT dominují pekelné riffy, které svými silnými melodickými postupy udávají směr. Do toho všeho řve C., jehož projev je správně “true evil”, ale sakra někoho mi připomíná. No jasně, DARK FUNERAL! A to nejen skřehot frontmana, ale také zbytek ansáblu. AVSLUT na “Deceptis” ukazují, že umí dohromady poslepovat a pospojovat povedené motivy, a taky že zvládnou zahrát zajímavé a proměnlivé melodické sekce. Ale vlastní otisk zůstal někde v nedohlednu.

Celou stopáž desky mám pocit, že poslouchám přesnou kopii DARK FUNERAL, jen v porovnání s poslední tvorbou velikánů přímější, s větším tahem na branku. V podstatě mohu nestydatě prohlásit, že “Deceptis” je lepší deska než výtvor “Where Shadows Forever Reign”. Na něm se sice vyskytlo pár hezkých “romantických” a “mírumilovných” chvilek, ale celkově na mě album působilo, jako by kapela nevěděla, co a jak chce hrát, a tak fošna působila rozháraně a místy unaveně.

Při poslechu “Deceptis” navíc vím, že vyšly lepší black metalové desky, které si pouštím častěji, a tak mám problém se i k tak vyšperkované desce vracet. Ona mi totiž dobrá produkce a nadání zahrát instrumentálně na vysoké úrovni nestačí. Další problém je, že i přes výrazné, řekněme typické švédské melodické postupy, znějí nakonec všechny písně podobně. “Deceptis” totiž opakuje pořád ty samé postupy, ale jen s menšími obměnami a drží se přílišné šablonovitosti, což Švédy stahuje o třídu níže. I když album skýtá mnoho kvalitních partů, nakonec si z toho posluchač nic neodnese. Chybí tomu nějaká ta větší tvůrčí svobodomyslnost. Jediná věc, která mě umí skutečně rozsekat, je čtvrtá nálož geniálních kytarových melodií “Legion”. Právě v této kompozici se nejvíce projevuje švédský duch a skutečné peklo. Ústřední melodie je opravdu démonická, jak se sluší a patří na kapelu podobného ražení.

AVSLUT dokázali nahrát skvěle zahrané black metalové album, které je zvukově vymazlené a instrumentálně výborně pořešené. Kapela ale zní jako kopie slavných DARK FUNERAL, a to tak, že působí doslova jako klon, nikoliv jako parta muzikantů, co je vzdáleně ovlivněna. S tím se tak nějak u švédských kapel počítá. Myslím tím ovlivnění tamními legendami a srovnání. “Deceptis” je každopádně dobře zvládnuté řemeslo, které si čas od času pustím jako kulisu, ale někdy sám sebe přistihnu, že se k tomuto činu vyloženě nutím a sáhnu po jiné bandě. Ony totiž vyšly lepší desky, které více čerpají z vlastních studnic nápadů, jako například GRÁ a jejich novinka “Väsen”, a ty si třeba pouštím přednostně. “Deceptis” je prostě takový nářezový výplach myšlenek, který potěší všechny milovníky severu a Švédska, fanoušky DARK FUNERAL, ale kdo hledá něco nového, zajímavého nebo má momentálně nálady, kdy hledá muziku dle náročnějších kritérií, AVSLUT a jejich “Deceptis” neobstojí. Muzika je to však hezky po Švédsku nabroušená.