Kapela CRATOR se na první pohled tváří nevinně a neškodně. Pochází z USA, na kontě měla pouze jeden singl z roku 2015 a teď nás konečně přišla potěšit i s debutovým regulérním albem, kterému dala název "The Ones Who Create : The Ones Who Destroy". Když ovšem nahlédneme dále, zjistíme, kdo že se to pod názvem "Crator" vlastně skrývá.  John Longstreth (Dim Mak, Origin, Unmerciful), Jeff Liefer (Satanic Sega Genesis, Tentacles), Jason Keyser (Origin) a konečně šílenec Colin Marston (Gorguts, Dysrythmia, Krallice).

Už teď je vám asi jasné, o co se zde bude jednat. Kdo holdujete Origin, Psycroptic, Gorguts a podobně znějícímu technickému death metalu, musí vám ta jména být povědomá. Jak už jsem nastínil, především jméno Colina Martsona mě velice nalákalo. Ač osobně technický death metal tolik v lásce nemám, tak zrovna Gorguts uctívám a jeho hru na baskytaru taktéž. Dále mocný vokál Jasona Keysera v Origin taktéž respektuji a uznávám. 

Obal alba tvoří pouze obří kráter a to je trefné. Přesně to totiž zbude z vaší hlavy po poslechu tohoto alba. Přesvědčíte se o tom hned s první "The Ouroboros is Broken" . Pokud jsme z tech/deathu amerického střihu zvyklí na krkolomné kytarové vyhrávky, tak zde je to poněkud jinak. Hlavní prim zde hraje baskytara. Colin je prostě šílenec, blázen, hudební génius a když skladba ve své polovině zvolní a jeho basové linky vyniknou o to více, tak mi zůstává rozum stát. Naopak kytary ač zde dostávají dost prostoru, tak riffování není krkolomné, ani nijak extra složité. Tím samozřejmě nesnižuji kvality kytarových výpadů, jen zde je základním kamenem zkrátka Colin Martson. Vůbec bych se nezlobil za výraznější bicí a zkrátka za trochu dynamičtější zvuk, ale nechme to tak. Na druhou stranu zvukově kvituji, že Crator neznějí, jako ten tech/death typu Archspire, kdy člověk neví, zda to náhodou nehrají prostě stroje. Je to přirozené a "lidské".  S druhou "Judge on War" cením výkon Jasona Keysera. Po poněkud rozvážném začátku do toho "štěká" opravdu s divokou kadencí. Né nadarmo zastává pozici vokalisty v Origin. Co se titulní skladby "The Ones Who Create : The Ones Who Destroy" týče, zde Crator ze začátku přistoupí na pomalý start a chvílemi mi evokují pomalé tech/deathové tryzny typu Ulcerate. Skladba se ovšem rozjede do vyšších obrátek a spíše než Ulcerate slyším polské Decapitated v jejich novější éře. Skladba je ovšem na můj vkus moc utahaná. Zrovna Crator by asi měli zůstat ve vyšších obrátkách. Jak se tak prokousávám albem, tak ano, slyším tech/death ve vší jeho kráse, ale nenacházím zde, jak kapela sama uvádí, technical death/black. Ano, sem tam jsou v muzice Crator slyšet atmosférické pasáže a Jason se dostává pro něj do nezvyklých poloch, ale blackové výjezdy zde teda nenacházím, to opravdu ne. Spíše než black zde nacházím uctívání kořenů v podobě klasicky death metalových postupů. Možná né náhodou zní začátek "The Great Stagnation" jak vystřižený z rukou poloboha Chucka Schuldinera. Nahrávka činí 39 minut hracího času a to je pro tech/death naprosto dostačující, né-li moc dlouhé. Koneckonců ono to "pidlikání" po větším čase začne být monotónní a pěkně nudit. 

Každopádně. Crator nahráli uspokojující album a já hodnotím nadprůměrně. Ano, sice to není nic neslyšeného, ale pár příjemných chvilek jsem s albem strávil a to i přes to, že nejsem zrovna oddaným fanouškem technického death metalu amerického střihu. Zato technický death metal z Nového Zélandu v podobě... no to až v příští recenzi, každopádně je se na co těšit.