Řecká trojice Hail Spirit Noir brázdí vody metalu teprve čtvrtým rokem, avšak jejich hudební potenciál je nezanedbatelný. Helénské komando se na svých dosavadních dvou počinech vydávalo do vod avantgardy, psychedelie, rocku, black metalu, klávesových vyhrávek,.. ano, jedná se o hodně zajímavý hudební experiment, a to že velice povedený. Zatímco se řecká black metalová scéna držela spíše jednodušších motivů (Varathron, Kawir, Katavasia,..). Acherontas budiž výjimkou, zde se taky jedná o hudbu doplněnou zajímavými motivy, avšak ambientními. Hail Spirit Noir se tedy na své cestě vydali hlouběji a to do hlubin avantgardních. Nové album to jen potvrzuje a "Mayhem in Blue" je dalším pestrým klenotem v jejich sbírce.

Album se rozprostírá v délce čtyřiceti minut, přičemž skladby dosahují délky nad pět minut, pokud pomineme první a zároveň nejkratší skladbu na albu; "I Mean You Harm", která začíná řekněme, nebo spíše uznejme, rock´n´rollovým rytmem, avšak hned ze začátku jsou jasně slyšitelné klávesové výjezdy Harise, který vzdává hold tomuto nástroji i v řeckých výše zmíněných "Katavasia" . Vokál je black metalový, evokující stravitelnější podobu finských psychedelických bohů "Oranssi Pazuzu" . Právě tento finský psychedelický mrak je v první skladbě dost hojně slyšet. Tím nechci říct, že by HSN někoho kopírovali, jen ta psychedelie mi v této skladbě přijde podobně geniální. Skladba je to sice krátká, ovšem to, co na paletě těchto pár minut dokáží HSN předvést je na pováženou.

 S další skladbou se nám objeví podoba, dle které se nové album vydává na svou cestu nejčastěji; pomalejší skladby, čistý vokál, ambientní ruchy, opět velice významné a nápadité klávesové prvky, nástupy do agresivnějších blackových vokálů. On právě kontrast mezi blackovým agresivním vokálem a party, které si zahrávají s povznášející klávesovou melodií je skvostný. Připadám si tedy jako na vlnách, avšak pod nějakou návykovou látkou, hehe. HSN si vyloženě hrají s kontrasty a všemožnými ruchy, které mají vlastnost přivést posluchače do zajisté zajímavých stavů vědomí. To celé podtrhává velice povznášející čistý vokál Theoharise. Občas si člověk říká, že v hudbě HSN je obsaženo všechno hudební vědění. Tady se na omezenost nehraje - skladby se vydávají do všemožných sfér.

"Lost in Satan´s Charms" je se svými téměř jedenácti minutami nejdelší skladbou na albu. Že HSN vyloženě čpí nápady na všechny strany už je jasné. Nabízela se ovšem otázka, jak si poradí s takto dlouho skladbou. Inu, podařilo se jim to takovým způsobem, že právě tuto skladu já považuji za nejsilnější na "Mayhem in Blue" . Už začátek, opět v podobě příjemně zbarveného vokálu Theoharise je skvost. Atmosféra je tíživá, naléhává, ale i snivá. V další části se skladba ubere do rychlejšího, vcelku jednoduchého motivu, doplněného o vzletné kytarové solo. Poté se opět ujme kormidla Theoaris i se svým čistým vokálem. V první části skladby je Theoharis ústřední postavou, jelikož mimo vokálu se dosti chopí kormidla i pomocí své kytary. Na kytarové vyhrávky je tato skladba bohatá. Právě skrze další kytarové zasněné solo se skladba ponoří opět do pomalejších a vzletnějších vrstev, aby vyplynula zas na začátek s klávesovými motivy. Výborně.

Poslední dvě skladby "The Cannibal Tribe Came From the Sea" a "How to Fly in Blackness" jen potvrzují vyváženost alba, žádný lichý moment se zde nenachází. Obzvláště na první jmenované si Haris se svými klávesami opravdu vyhrál, další velice působivé momenty. Theorasis mi svým podáním nemocného vokálu mírně evokuje českou Umbrtku. No, asi je to jen můj mozek.. ale opravdu to tam slyším, možná si Strastinen na chvíli odskočil, heh.

Sečteno, podtrženo. Hail Spirit Noir vydali dle mého skromného názoru nejlepší prog/metalové albu roku 2016. Pustit se do tohoto alba se vyplatí. Vsadím se, že nezůstanete pouze u jednoho přehrání, toto album si totiž zaslouží váš čas.