Asi to lze dřív nebo později čekat u většiny členů jakýchkoliv kapel. Budou si chtít nahrát něco jiného, zahostovat si v naprosto odlišném projektu, než na co jsou jejich fanoušci doposud zvyklí. Upustí si tím páru, jejich tvorba dostane novou esenci. Vždyť vzpomeňme loni na Nergalův projekt Me and that Man. Což někteří jeho příznivci nesli dost špatně. Ale to jsem již hodně odbočila. Nicméně MYLES KENNEDY se vydal také cestou svého cestou experimentu, který se minimálně velmi příjemně poslouchá. Nečekejte žádné převratné postupy, ani zákruty death metalovým směrem… Jak už ukázky před vydáním desky napověděly, půjde cestou rocku, country a folku. Dvanáct skladeb, jež jsou na albu, dalo prostor pro vytvoření zajímavého aranžmá, pestrosti a barevnosti. O příběhu textů nemluvě. Za nejemotivnější považuji desátou píseň „Love Can Only Heal“. Ta celou dobu postupně graduje, nabývá na síle, pomalu podemílá půdu pod nohami, až vás strhne sebou a unáší pryč. Za to „Devil On The Wall“ svou rytmickou přímo vybízí k tanci na stole v kostkované košili.

MYLES se pyšní velmi zajímavým hlasem, který si nemůžete snad s nikým zaměnit. V ALTER BRIDGE má obrovský prostor ho nechat vyniknout. Na „Year Of The T​iger“ je spíše umírněnější, ale co „ubral“ na pěveckém projevu, tomu dal vyniknout v podobě instrumentální tvorby. Namátkou si krom kytary nahrál i bandžo či mandolínu. Deska „Year of the Tiger“ je velice příjemným společníkem po utahaném dni, kdy si chcete jenom sednout a nad ničím moc nepřemýšlet. Asi nebude nominována na nahrávku roku, ale věřím, že když se k jednou za čas vrátíte, potěší při každém poslechu.