Chicagská post-metalová trojice RUSSIAN CIRCLES je vždycky sázkou na jistotu. Ten, kdo je zná, si může být vždy jistý tím, že s každou deskou dostane prvotřídní instrumentální zboží. Zároveň v případě Američanů platí, že nikdy nedojde k lámání hudebních hranic nebo k experimentům se svým zvukem. Dostanete to, co vždycky, ale zároveň trochu jinak zabalené. RUSSIAN CIRCLES totiž určitě nepatří mezi ty umělce, kteří by předčítali jeden a ten samý příběh pořád dokola. 

“Blood Year” má obrovské koule! Nehovoříme o tradičním modelu písniček, jsme přece ve světě RUSSIAN CIRCLES. Je to souhrn monstrózních riffů, ocelových basových vibrací, díky nimž vám z polic vypadá všechno nádobí, a přímočarých, technicky do puntíku promyšlených bicích. Obdivuji, kolik tato kapela pouze ve třech lidech dokáže vytvořit rámusu. “Blood Year” je jako buldozer, který kdyby vám projel zahrádkou, nic by nezůstalo na svém místě. A rovněž mě baví, jak má každý z trojlístku hudebníků stejně důležitou úlohu jako ozubené kolečko v motoru, který album smrtonosně pohání vpřed.

RUSSIAN CIRCLES se neohlíží na metalová či rocková klišé, tudíž proč by měla basa nevýrazně kulhat za kytarou, když může být rovnoprávná? Brian Cook rozhodně není jen obyčejný basák, se svým nástrojem v podstatě tvoří druhou kytaru. Mike Sullivan způsobuje svými hřmotnými riffy zemětřesení, jehož na Richterově stupnici posouvá do kritických míst Dave Turncrantz se svými výbušnými bicími. Cook pak se svým nástrojem dává živě nazvučeným skladbám proteiny ve formě hlasitých a krabičkami zefektovaných tónů basových strun, což hudbu činí opravdu ráznou. Dokonce jsem někde četl, že je zde hlavním kytaristou baskytarista, což je trochu přemrštěné, ale ne úplně vzdálené skutečnosti. Přístup RUSSIAN CIRCLES spočívá v tom, že každý nástroj může být zajímavý. 

Silové bicí pohánějí album v neskutečném zápalu, vrstvená kytara si neustále hraje s různými motivy, které buď rozvíjí a drží v prostoru nebo nahrazuje dalšími lepšími a lepšími riffy. Je to přehlídka instrumentálního umění, šikovné budování atmosféry s úsporným počtem hráčů… a funguje to. Přitom to zní tak organicky, až by si jeden myslel, že je “Blood Year” živý jam někde ve zkušebně. A to je největší síla desky. Působí jako organická instrumentální sloučenina plná života, i když se na vás mračí a chce vám dát pěstí. 

“Blood Year” prostě není o písničkách, je o symbióze tří hudebníků, kteří spolu pomocí nástrojů podprahově komunikují a pečlivě budují vážné nálady, při kterých se zatahují mračna na nebesích. Nejtemnější a nejsyrovější album za dobu existence RUSSIAN CIRCLES, v tom tkví posun kapely v minulém roce. Nečekejte přístup jako v rukavičkách, “Blood Year” je hurikán temných či melancholických riffů, hřmějící baskytary a zemětřesných bicích. Kromě přemýšlivého intra “Hunter Moon” deska posluchače nenechá vydechnout. I když kapela zvolní a hlučná vlna s potenciálem vymlátit okna vašeho domu opadá, ticho je tu jen znepokojivým prázdnem před další bouří. A vůbec největším dárkem je skladba “Milano”, ve které po hromadění tun vrstvené kytarové energie dochází k uvolnění v podobě pořádné sypačky, ve které vyniká razance celistvého materiálu nejvíc za celou, lehce přes půl hodiny trvající, stopáž. A ta china vám vymlátí zuby.