Říká se, že nejlepší koncerty bývají v půlce turné. Kapela už je sehraná a zároveň ještě není unavená ze všeho cestování. Pokud je to pravda, musejí mít kanadští Annihilator Českou republiku opravdu rádi. Právě zlínský koncert totiž naplánovali zhruba do poloviny tour Europe In The Blood.

Na pomoc si s sebou vzali kalifornskou trojici Archer a Australany Harlott. Právě ti celý večer zahájili. Z jejich vystoupení jsem ale bohužel slyšel už jen poslední riffy. Práce je prostě občas neúprosná.

Na vlastní oči (a uši) jsem tak poznal až americké heavymetalisty Archer. Při jejich vystoupení se Masters Of Café sice postupně zaplnilo, ale žádná velká pařba se nekonala. I když se našlo pár borců, kteří si tvorbu Archer užívali, pro většinu lidí bylo maximální aktivitou podupávání do rytmu a pokyvování hlavou.

I když se totiž chlapci snažili, tak bylo možná až příliš slyšet, že jejich muzice chybí větší nápad i pořádný drajv. Největší úspěch tak kapela sklidila, až když předvedla svou verzi Tornado Of Souls od Megadeth.

Po jejich zhruba čtyřicetiminutovém vystoupení přišla rychlá úprava pódia a kolem desáté už zazněly prní tóny legendární King Of The Kill. A na aktivitě pod pódiem se to samozřejmě hned projevilo. Vklidu zůstal jen málokdo.

A nevadilo ani to, že Jeff Waters nepřijel do Zlína ve zrovna ideálním zdravotním stavu, jak se přiznal hned po úvodní skladbě. Koneckonců brzy to každý poznal. Kromě odkašlávání prakticky po každé písni, bylo slyšet, že pěvecky to dnes (logicky) není ono.

Přesto se Jeff snažil na pódiu nechat maximum. Se svými kumpány navíc namíchal parádní koktejl toho nejlepšího z nových i starších desek. Milovníci jeho poslední tvorby se tak dočkali například skladeb Snap, Suicide Society nebo Creepin‘ Again z aktuální desky Suicide Society nebo No Way Out z předchozí placky Feast. A došlo i na klasiky jako Never, Neverland, WTYD, Phantasmagoria, Set The World On Fire, Refresh The Demon nebo Alison Hell.

Kromě toho kapela naservírovala i kousky, které zas tak často živě nehraje. A tak se všichni dočkali třeba Tricks and Traps z Remains nebo nakládačky Chicken and Corn. Jinak řečeno Annihilator všem předvedli opravdu pestrou show, kterou navíc Jeff (jako vždy) prokládal různými vtípky.  Takže i když zrovna nezněly z reprobeden nabroušené riffy nebo vyšperkovaná sóla, bylo se čím bavit.

Přesto si neodpustím jednu poznámku. Na koncertě mi víc než na desce chyběl Dave Padden. Ne kvůli tomu, že neměl kdo uzpívat Alison Hell, ale proto, že takhle prostě zůstal Jeff na vtípky sám. A to je trochu škoda.

I tak ale Annihilator předvedli (v rámci Jeffových fyzických možností)další velice vydařené vystoupení. Koneckonců Jeff Waters snad ani jiná neumí.

Foto: Jan Němec