Dlhé bolo čakanie na 25. ročník Brutal Assaultu. Tento legendárny festival je ďalšou z mnohých akcií, ktoré museli byť dva roky po sebe presunuté. Metaluchtiví fanúšikovia síce v predošlých dvoch rokoch dostali aspoň malú alternatívu (pod názvom Josefstadt, respektíve Josefoff), avšak line-up klasického Brutalu bol omnoho väčším lákadlom. Ten sa postupne aktualizoval už od októbra 2019. A aby organizátori z Obscure Promotion mohli dať priestor všetkým „nasmlouvaným“ kapelám, došlo napokon aj k oficiálnemu predĺženiu na päť festivalových dní.
Takúto masívnu porciu sme si nemohli nechať ujsť, a tak v dňoch 9.-13. augusta mierime na obvyklé miesto činu, do starej dobrej Pevnosti Josefov.

UTOROK:

Vitajte doma! Kým v posledných rokoch pred érou Covidu bol utorok považovaný len za „warm up“ party s pár menej známymi bandami, v roku 2022 sa už jedná o regulérny poldeň. A tomu zodpovedá aj zostava hrajúcich kapiel, ktoré sa dnes predstavili.

Dostat se přes různá zpoždění a výluky vlaků do areálu na slavnostní otevření bran Brutalu bylo téměř nad naše síly, transportní čas utopil mezitím na dvou hlavních pódiích melodický metalcore Japonců SABLE HILLS i hardcorové vyhrávky německých SLOPE, a tak jsme se sešli až na indický BLOODYWOOD a jejich progresivní folk nu-metal s duchovním a výchovným přesahem probouzejícím a sjednocujícím letargické davy lidí. Letargii byste ovšem v davu pod pódiem hledali těžko, protože jejich hypnotická hra, návykové rytmy a silné vokály burcovaly krev a rozhýbaly každou přítomnou upocenou končetinu.

Ako druhú sme zastihli maďarskú formáciu THY CATAFALQUE. Tá funguje ako jednočlenný projekt, jej otec Tamás Kátai si však na prvé zahraničný „gig“ prizval celú plejádu hostí. Dohromady sa na pódiu vystriedali až štyria vokalisti, a kým páni predviedli najmä extrémne vokály, dámy si získali pozornosť zaujímavými dvojhlasmi i samotným výzorom. Hudobne išlo o „mišmaš“ viacerých, prevažne tvrdších subžánrov a prierez albumov, kde najviac vyzneli novinky z poslednej melodickej dosky "Naiv". Na úvodné chvíle v areáli to bolo stráviteľné.

Mezitím se už protáhli a nachystali techničtí deathmetaloví Amíci RIVERS OF NIHIL, kteří konečně přiletěli odprezentovat novinku "The Work", upečenou v covidovém roce 2021, a k tomu přihodili i nějaké ty stále hity a nakopávky. Cestičky v circlepitu byly vyšlapány, první Cháronové se projeli po hlavách davu až k sekuriťákům a fanoušci dokázali, že za tu dobu koncertního útlumu nezapomněli ani řvát ani zpívat. Dokonce nezapomněli na pravidelnou rozcvičku a možná se mezitím i naučili nějaký ten shyb a dřep navíc, což dychtivě předvedli na kulervoucích párty v čase vyhrazeným pro slamming brutal-death metalové EXTERMINATION DISMEMBERMENT a trutnovské thrashmetalisty EXORCIZPHOBIA, obě formace plně zaměstnávající zadní Obscure stage.

To obě nějvětší stage šetřily energii a zlehka představily nejprve stoner rockery CLUTCH z USA, s více než 35 lety historie a silnou fanouškovskou základnou, poté švédsko-dánské progresivní uskupení VOLA, které velmi rychle v posledních letech nabylo masivní dav příznivců a jejich koncerty se z dvaceti lidí pod pódiem staly téměř halovou záležitostí. Snad poprvé ten večer jsme také slyšeli davový čistý zpěv a zároveň jsme si s hlavami v hlubokém předklonu mnohem lépe prohlédli místní gumové a kamenité podloží pod nohami.

Postupné prechádzanie areálu nám odhaľuje staré i nové lokácie, a dokonca pár zmien. Jednou z nich je úplne nové pódium, tzv. Bastion stage. Svojou veľkosťou (kedysi bol situovaný v Octagone) je určený pre menej známe kapely… napríklad domácich MŮRA. Páni môžu byť celkom radi, že sa za krátku dobu existencie stihli dostať na Brutal. Pritom ich death/doom je skôr bahenného charakteru, s minimom výrazných momentov a najmä bez hudobných emócií. A frontmanov jednotvárny growling, ten mi svojou prílišnou mohutnosťou takmer vadil. Škoda.

Zdálo se, že první den téměř vůbec nedovolí prohlédnout si areál v celé své prašné kráse a tak jsme se rozhodli ocenit letitou práci na opravách zdí, cest a prostranství někdy mezi cestou okolo KAL stage, jediným plně zastřešeným koncertním prostředí zahaleným do atmosférického závoje tmy, světel a mlhy, kde to již rytmicky rozbíjel dark ambientní projekt ABATTOIR italského experimentátora Lorezna Abattoir, a cestou kolem merche přes žrací ulici plnou nejrůznějších kuchyní a stupně pálivosti, až zpět na Emperor's Square, kde už to černalo a rudlo.
 

Jednou z kapiel, ktoré sa v Josefove predstavili premiérovo, boli modernisti menom AVATAR. Švédi ešte ani nedorazili na stejdž, a už som na nich započul „hejty“. Ale chápem, že tento druh modernej alternatívy nesadne každému, obzvlášť na Brutale. Pritom hudobne to bolo fajn, obaja gitaristi sa ukázali v dobrom svetle, predviedli solídne melodické nálady a nesklamali ani v pomalších pasážach. Jediným kameňom úrazu tak bol frontman Johannes Eckerström. V pohode uspieval všetky vokálne linky, dokonca i tie najvyššie polohy. Ale ten podivný make-up a príhovory prednesené priam úchylným hlasom… to som príliš nepochopil.

Čo by to bol za Brutal Assault bez behania medzi jednotlivými pódiami? Prekrývanie kapiel je jeho bežnou súčasťou, a tak sa občas snažíme stihnúť aspoň časť vystúpení niektorých interpretov. Žiaľ, občas to nestačí na ucelený dojem. V konečnom dôsledku som sa nestihol naladiť na amerických PALLBEARER, ktorí síce hrajú doom metal tradičnejšieho strihu, dokonca bez „heavy“ vplyvov, ale dnes na mňa pôsobili nevýrazne.
O pár písní víc „navnímala“ Krista, která se stihla přeladit a najít dobrý spot i v celku narvaném placu, a ve výsledku dává doom metalovému kvartetu z Arkansasu čtyři hvězdičky z pěti za dobrý zvuk, skvělý závěr i silnou atmosféru, která kupodivu vynikla i v takovém otevřeném prostředí, jako je již nezastřešená plocha pod Obscure stage. To už ale běželi ostatní na hlavní plochu, aby vykryli další silné jméno na seznamu.

Nastáva mierny šok, keď sa po návrate na hlavnú plochu započúvam do už rozbehnutých AT THE GATES, aby som si uvedomil, že švédski melodeathoví matadori dnes stavili na svoje klasické dielo "Slaughter of The Soul" a odohrali ho rovno celé, od začiatku do konca! Väčšinu z neho som nestihol, no aspoň vidím, že starí psi vedení Tomasom Lindbergom sú stále nažive, hoci výdrž im už asi chýba. Po jedinej „bonusovej“ skladbe, netypicky atmosférickej "The Night Eternal", sa totiž zo scény porúčali výrazne v predstihu.
 

Další rychlá a dočasná zastávka byla opět na prknech KAL stage, kde běžela rozmanitá noise/industriální melodická tvorba CZ-SK skupiny DJ’s prezentující se pod platformou HLUKOVÁ SEKCE. Příjemné beaty, stroboskopy a melodické detaily kupodivu nejlépe vynikly zvenku, na čerstvém vzduchu, a došlo tím i na drobný ušní výplach před tím, než naše ušní bubínky rozsekali na cáry další účinkující. A to téměř doslova, protože na přesílený zvuk si stěžovalo mnoho lidí a i když obsah byl více než skvostný, hutný a epicky temný, rezonoval nám v hlavě ještě další den.

Poslednou kapelou dnešného programu boli americkí funeral doom/deathoví velikáni EVOKEN. Aj oni si prišli odbiť svoju josefovskú premiéru, zároveň to pre nich bol záver európskeho turné. Nedávno som zažil ich klubový koncert vo Viedni, a tak som vedel, že nás čakajú veľké veci. Mohutný zvuk, drtivé hradby pomalých riffov, no občas aj nejaké-to zrýchlenie, napríklad v "In Solitary Ruin". Vokál v podaní gitaristu Johna korešpondoval so samotnou hudbou, a okrem typického growlingu občas potešil krásne jedovatými škrekmi. To všetko odprezentované so zanietením potrebným pre daný žáner. Jasná nočná obloha s viditeľným mesiacom bola estetickým bonusom nad vznešenou pohrebnou kulisou a dokonalým hudobným záverom celého dňa.

STREDA:

Brutal Assault, to není jen 150 kapel na 5 pódiích, ale také doprovodný program, umělecké instalace, exhibice, atypická představení, zajímavé přednášky a hodnotná setkání. Můžete se zde zašít do kina na skvělé i méně kvalitní staré horory, thrillery a dokumenty, nebo se třeba nechat zlákat na křečovitý průvod zrůdiček v černých kápích venčících na vodítku opelichaná ovco-kuřata, tak, jako jsme se nechali zlákat my hned zčerstva z rána. Se zpožděním a vystátým důlkem u hlavní brány jsme se zhruba po 20 minutách od avizovaného začátku konečně dočkali epických masek a společně v dlouhém štrůdlu křižovali areál až k tajemné šedé bráně s vyrytým nápisem "Pit of Doom".
Jaká škoda, že z organizačního hlediska ještě nebylo vše připraveno včas, a tak bylo nutné čekat další téměř půl hodiny, než začali do hlubin země posílat první skupinku odvážlivců. Tentokrát znamenalo ponoření se do hlubin pevnostních zdí spíše poklidnou procházku s občasným trapným momentem (ne)čekaných setkání a zajímavými nálezy instalací obklopených svíčkami. Kdo ovšem nemá rád běh po tmě ve stísněné atmosféře, doteky monster a podivné zvuky linoucí se z chodeb a otvorů ve zdech, neměl tam co dělat. Shodneme se na tom, že tento druh zpestření složil spíše jako vizuální lákadlo a dobrý materiál pro fotografy. Ve finále jsme ale byli rádi, že jsme ze tmy vylezli opět ven na světlo.

Krásne slnečné ráno nám pripravila štvorica pod názvom ELBE. Moraváci sa vytasili so svojim post-doom metalom/rockom, a vďaka prepracovanej atmosfére, kvalitným hráčskym výkonom a mohutnému growlingu kombinovaným s čistými spevmi, sa v tom mori zahraničných hviezd určite nestratili a pľac pred sebou naplnili obstojne.

Mezi další US zástupce jsme nostalgicky přivítali hardcore/heavy metalové melodiky DARKEST HOUR. Ti zatím také nepověsili svou tvorbu na hřebíček, a dál mísí špetku deathu s metalcorem a ve svém jádru jsou to pořád ti stejní kluci ušatí, jaké je známe z devadesátek, jen zvuk mají stále lepší a lepší, i když si na nějakou tu novinku ještě počkáme.

Teší ma, že som zastihol legendárnu formáciu HEATHEN. Už podľa pôvodu (oblasť Bay Area) je jasné, že išlo najmä o thrash metal, ten bol však plný melodiky. Nestarnúci pardálovia vhodne zmiešali staré skladby s novšími (spomeňme napríklad "Hypnotized"), obaja gitaristi predviedli množstvo vkusných sól. A vokály speváka Davida White, to bola proste lahoda.

Jedním z nejvíce spelovaných představení s těmi nejlepšími recenzemi se stalo to od mladíků LORNA SHORE zastupující mladou US vlnu tvrdého a naprosto strhujícího technického deathcoru, aktuálně křepčících pod vlajkou Century Media. Zpěvák Will Ramos spolu se svými čtyřmi kumpány zadělal svým projevem a nakažlivým šílenstvím na moc pěkný a široký moshpit. Celkově se hrály jak novinky z brzy dostupné desky "Pain Remains" - se všemi dosud vydanými singly jako "To The Hellfire", "Cursed to Die" a "…And I Return To Nothingness", tak pecky z desky "Immortal" (2020). A kdo neplaval k sekuriťákům, plave proti proudu dodnes.

Presúvam sa k menšiemu Obscure stage, kde sa okrem iných predstavil STRIGOI. Ide o nový projekt Grega Mackintosh z PARADISE LOST, v ktorom prekvapivo obstaráva growling (podobne ako minulú dekádu s VALLENFYRE). Hubobne išlo prevažne o death metal, páni však pomerne často spomaľovali až do doomových vôd, a celkovo ma svojou produkciou vôbec neurazili.

Černý puntík dostáváme za pouze částečnou účast na skvělých švédských BLOODBATH, přátelském side-projektu kapel KATATONIA, OPETH a PARADISE LOST, kde si dav užil nejen dost kvalitní muziky, ale i nějaký ten suchý britský vtípek navíc z úst Nicka Holmese, který se po čas všech koncertů držel v překvapivě dobré náladě a nešetřil úsměvy.

Plně při vědomí jsme již stáli v prvních řadách na djentové perfekcionisty TESSERACT, miláčky posluchačů progresivního technického metalu a čistých, vysoce postavených vokálů Daniela Tompkinse, původního zakladatele, který se v roce 2009 z kapely vzdálil (mezitím vydali hudební skvost Altered State s plnohodnotnou náhradou za mikrofonem Ashem O’Harou), a v roce 2014 se nachomýtl zpět a už zde zůstal. Celý setlist sestával z ucelené a vytříbené sbírky "Portals" vydané v loňském roce při speciální online-show reflektující hlavně desky "Sonder", "Altered State" a "Polaris", a sestavili z nich vytoužený playlist kvitovaný a schválený nadšeným rykem většiny příchozích. Z plna hrdla jsme tak zapěli hity jako "King", "Juno", "Of Mind - Nocturne", a další. Přidali navíc dosud neuveřejněnou novinku, jako třešničku na dortu.

Môj návrat na hlavnú plochu veštil príchod blackgaze/post-metalových šansonierov ALCEST, ktorí sa na Brutal vrátili po deviatich rokoch. Ich koncerty sú sťaby výlety do iného sveta, a ani dnes tomu nebolo inak. Francúzi predviedli melancholickú, priam až zasnenú hudbu, potešili decentným pódiovým prevedením, no najmä výborne namiešaným, bezmála hodinu trvajúcim programom. Nechýbali ťahavé dvojhlasy a v niektorých songoch aj Neigeho depresívne škreky. Najväčší priestor dostal posledný album "Spiritual Instinct", nechýbali ani koncertné tutovky "Autre Temps" či "Kodama". To všetko s obstojným zvukom a vcelku silnou diváckou odozvou.
Po tejto zhudobnenej kráse som ani neľutoval, že mi zostal čas len na 1-2 skladby heavy/doomových matadorov PENTAGRAM, ktorí súbežne hrali na Obscure stage.
 

Dále jsme si nenechali ujít koncert ukrajinské groove-metalcorové stálice JINJER, v čele s bohyní Taťjanou Šmailjuk, u nichž se dalo čekat brojení za podporu těžce ostřelované Ukrajiny, v prvé řadě jsme se ovšem dočkali dokonalé show bez jediné falešné noty, profesionálně odehrané do posledního úderu paličky, oscilující svou rozmanitou dynamikou mezi elektrickými výboji agresivní energie a v kontrastu s tím s melodickými něžnými party až soulového charakteru.

Keď hral experimentálny šialenec IGORRR na Brutale naposledy, stačilo mu tretie pódium (vtedy ešte kryté), aj to niekedy v pozdné odpoludnie. Časy sa menia, jeho kapela narástla a dnes im právom patril večerný čas na hlavnom Jägermeister stage. Paradoxne som zostal sklamaný. Zvuk bol síce výborný a kombinácia extrémneho metalu s elektronikou rôznych žánrov mi taktiež vyhovuje, na pódiu však citeľne chýbala operná speváčka, ktorú si pamätám z minulých IGORRRových koncertov. Alebo som len opustil centrum diania príliš skoro?
 

Chuť som si zachránil útekom na malý Bastion stage, kde sa predstavili VULTURE INDUSTRIES. Nóri hrajú obstojne spracovaný avant-garde metal v štýle ich krajanov ARCTURUS. Predviedli viacero silných melodických motívov.
Nechyběly písně jako "The Tower", bluesová "As The World Burns", balada "Tales of Woe", avantgardní "The Dead Won't Mind" nebo "Deeper", počítající s vokální asistencí publika.
K tomu si prirátajte živelného speváka Bjørnara a nemohli ste sa nudiť. Najmä keď vybehol medzi fanúšikov a spolu s nimi vytvorili vláčik (akýsi pomalší circle pit), ktorý sa pár minút ťahal priestranstvom. Úsmevné a krásne bizarné!

Na Bastione ešte zostávame. Nasledujúca formácia počúva na meno HANGMAN'S CHAIR, nie je príliš známa, avšak ich novinka "A Loner" ma veľmi zaujala. A jej autori nám z nej nadelili peknú kopu skladieb (zhruba dve tretiny setu). Gothic/doom založený na súhre dvoch gitár znel vskutku lahodne a za celkový zvuk by sa nehanbili ani TYPE O NEGATIVE. Nešlo však o žiadnu kopírku, čo potvrdil frontman svojim čistým, pomerne vysoko položeným spevom. Táto súhra naživo fungovala a spôsobila mi príjemné zimomriavky. Francúzi by pekne vynikli v klubových priestoroch; snáď sa čoskoro dočkáme.

Nergal na Brutale, ale bez BEHEMOTH? Poľská metalová celebrita sa do našej pevnosti vracia pravidelne; tentokrát predstavila svoj bočný projekt ME AND THAT MAN. Gitarový dark folk s prvkami blues i country mi svojou atmosférou pripomína Nicka Cave, a bol som zvedavý, ako vypáli na Obscure stage. Podobne zvedavých však bolo až priveľa fanúšikov a na ploche bola hlava na hlave. Ledva som dovidel na štýlové klobúky hlavných protagonistov.
Ti, co oželeli konec HANGMAN'S CHAIR, stáli na ME AND THAT MAN v první řadě proto, aby si v uších udělali prostor pro bluesové kytary a energický stoner rock poslední desky "New Man, New Songs, Same Shit vol.1", tak trochu netradiční odbočku mimo žánry reprezentované v rámci BA. Byť pánové hráli v pozměněné sestavě, kde znatelně chyběl John Porter a jeho medový hlas a šarm, přesto dokázali odehrát výborný koncert, omotat si publikum okolo prstu melodickými a jednoduchými refrény i vtipným povídáním okolo, a v celkovém součtu to byla další z řady výborných a nadupaných show, ze kterých sálá jak čistá klukovská radost, tak elegance hudebních profesionálů.

Úloha uzavrieť nočný program na hlavnej ploche pripradla AMENRA. Belgičania sa tejto pocty chopili všetkými chápadlami. Gitarový dvojzáprah Mathieu a Lennart, najmä ich opakujúce sa riffy, sú hlavnou silou sludge/doomového kočáru. To celé v pomalých a ešte pomalších tempách, ktoré postupne zatĺkajú jeden klinec za druhým do pomyselnej rakvy. Plynulé striedanie tvrdých pasáží s jemnými momentmi korunoval mohutný, drtivý a pritom krásne čitateľný zvuk. Kapitolou samou o sebe je frontman Colin H. Van Eeckhout. Z jeho vystúpenia srší úzkosť i zúfalstvo. Depresívne výkriky i pokojné odriekavanie, niekedy len šeptom, občas dokonca čistým spevom, vás nenechá chladnými. Návrat do noci bol po tejto smršti zvukového bahna skutočne náročný.
 

Dokonale rozložení na nanočástice po katarzní černobílé mši odcházíme plouživým krokem na poslední těžký příspěvek středeční noci, a to na opožděnou sludge/post-black metalovou těžkotu REGARDE LES HOMMES TOMBER, náhrobní kámen, který byl zasazen na čerstvě zaházený hrob v nás po předchozích dojmech z AMENRA. Doznívající emoce a naopak vyznívající bolesti celého těla se spojily s těžkou a masivní hlukovou stěnou, a pomineme-li pár zvukařských drobných nedostatků. Zhypnotizovaný dav se upíral zraky vpřed a nechal dychtivě do sebe sypat hlínu a dusit se masou depresivního blacku. Byla to vskutku uctivá a tlustá tečka za celým dlouhým a vydatným středečním dnem.

Pokračovanie nabudúce…

TEXT: Marek "Fajo" Falat  /  Kristýna "Sirien" Vybíralová
FOTO: Martin Mayer