Vrcholem festivalu Rock Nářez 2005 bylo vystoupení české metalové legendy Arakain. A stejně tak rozhovorem s Arakainem vrcholí i mini série rozhovorů pořízených právě na výše zmíněném festivalu. U diktafonu se mi postupně vystřídali nový zpěvák skupiny Honza Toužimský, zakladatel kapely Jirka Urban a bubenický ďábel Roman Lomtadze. Vzhledem k tomu, že skupina v posledních 6 měsících prošla poměrně velkými a důležitými změnami v sestavě, tak se řeč točila hlavně okolo nich, ale samozřejmě se dostalo i na jiná témata.

Když z kapely odešel Aleš Brichta, ztratili jste hlavně skvělého textaře. Jeho nástupce Petr Kolář začal s příchodem do kapely také psát texty, teď odešel i on. Jak to bude tedy s psáním textů dál? Jak velkou roli dostaneš při psaní textů?
Honza: Já jsem spíš na muziku, než na texty. Ale nějaký taky píšu. Neříkám, že chrlím texty, jeden za druhým, na to byl Aleš specialista, to je pravda. Ten psal výborný texty a vlastně ještě pořád píše výborný texty. Ale nějaký texty píšu taky. To se všechno ukáže až časem, kolik čeho bude. Já dělám většinou muziku, takže doufám, že na další desce to s klukama spácháme tak, že nějaký věci tam budu mít já. Na tom se budu, doufám, podílet snad dost. Ale s textama, že bych je ze sebe chrlil, to nebude tak slavný. To uvidíme.

Teď si nejsem jistý, jestli si zpíval se skupinou při koncertě v Sazka aréně?
Honza: Já jsem se skupinou jel celý to koncertní turné asi 18 či 19 koncertů, nevím přesně, plus mínus. A ta Sazka byla až někde na konci, takže ta do toho spadala taky.

Chtěl bych se tě zeptat na to, jaký to byl pocit hrát v Sazka aréně? Byli jste první českou kapelou, která tam hrála, měli jste pozvané skvělé hosty...
Honza: Bylo to překrásný! Sazka aréna je prostě skvělá. Byla tam atmosféra, bylo tam asi 5 000 lidí, takže jsme byli nadmíru spokojeni. Bylo to hezký. Hosti byli taky výborní a celkově se celá ta akce moc povedla, protože tam byli Kamil Střihavka i Aleš Brichta. Prostě hosti tam byli přesně ti, které bych tam viděl, kteří tam patří. Bylo to hezký.

Je fakt, že Aleš Brichta k Arakainu neodmyslitelně patří, ale to co provedl koncem loňského roku, ohledně výmeny zpěváka, kdy "vykecal" odchod Petra Koláře, to nebylo zrovna moc fér...
Honza: To nebylo, to je pravda. K tomu by měl Péťa Kolář něco, toho to trošičku rozezlilo, ale já o tom moc nevím a ani to neřeším. To jsou takový věci, jako že jedna paní povídala. Stejně by se to dřív nebo pozdějc profláklo a teď je spíš asi důležitý, jak se s tím poperu já. Stejně by to pak vylezlo na povrch.

V posledním půlroce jste se museli vyrovnat se ztrátou zpěváka Petra Koláře a bubeníka Marka Žežulky. Zajímalo by mne, za koho z nich bylo těžší najít náhradu. Protože náhradu za Petra už jste měli vytipovanou...
Jirka: A tím pádem to bylo vlastně jednodušší. Ale kdybychom o Honzovi nevěděli, tak by to byla asi svízel. On hlavně Petrův odchod přišel hodně brzo, protože kapela se úspěšně rozjela – zlatou deskou. A ta druhá by měla být taky brzy zlatá. Taky to vlastně bylo po dvou a půl letech. Spousta lidí to ještě ani nezkousla a už šel zase pryč. Takže to byl asi hlavní nepříjemný aspekt. Ale jelikož jsme o Honzovi věděli, tak jsme ani nevyhlašovali konkurz. Já jsem ho kontaktoval, on se během jednoho dne rozhodl a bylo to daný. A s těma bicíma to bylo o něco složitější, protože my jsme chtěli objevit někoho úplně neznámýho, kdo bude hodně nadanej, jako jsme kdysi objevili třeba Marka Žežulku. Ale pak jsme se během konkurzu rozhodli vsadit na jasnou jistotu a pevnou vyhranost a profesionalitu Lukáše Doksanskýho. Romana se nám nepodařilo zlomit, tak nebylo jiný řešení, než najít někoho, kdo hraje stejně dobře jako Roman, protože nasadil hodně vysoko laťku. V podstatě bubeník je vždycky nahraditelnej, ale v tomhle případě to bylo stejně obtížné, jako když se hledá zpěvák.

Jak vlastně probíhal konkurz? Podílela se na výběru celá kapela?
Jirka: Víceméně ne. Nahrávky mi chodily do Kainu a já jsem pak vybíral ty, co mne zaujaly. A u některých lidí jsem dopředu věděl, že to asi nebude ono. Některý lidi třeba hráli slušně, ale neměli žádnou zkušenost s natáčením desek a tak. A vlastně i Roman se k tomu vyslovil, poslechl si některé bubeníky a Lukáše úplně jasně doporučil. A tím to bylo vlastně dané. Lukáš je hráč, který sám vyučuje hru na bicí, je absolventem konzervatoře. Ten přesně ví co hraje a hraje jako stroj.

Takže jste měli hned jasno, koho vyberete?
Jirka: Ještě jsme čekali, kdyby se někdo náhodou objevil, ale už jsme víceméně tušili, že s Lukášem si padneme do noty. I kvůli tomu, že je to vyzrálý hráč, že to není žádný mladík, který se za pět let zblázní zase do něčeho úplně jiného. Tak jsme víceméně čekali, jestli se ještě někdo objeví nebo jestli se Roman rozhodne zůstat. Pak už to bylo jenom o tom čekání, jestli se Roman rozhodne, nebo ne.

S Petrem Kolářem jste museli hodně dolaďovat termíny zkoušek a koncertů. Nemáte strach, že s Lukášem Doksanským to bude trochu podobné? Hraje ve skupině Kashmir 9:41, jazzové formaci Jazz Efterratt a navíc učí na konzervatoři...
Jirka: On se jenom zeptal, jestli může mimo Arakain dělat co chce a my jsme řekli, že může. Pochopitelně jsme mu řekli, že povinnost vůči Arakainu je vždycky na prvním místě. Takže když se bude zkoušet, tak se prostě bude zkoušet, a když bude koncert, tak to víme několik měsíců dopředu, takže i to se dá zařídit. On prostě ví do čeho jde a hodlá tomu podřídit veškerý svůj dosavadní hudební život.

Romane, důvodem tvého odchodu z Arakinu je údajně odchod do ciziny. Můžeš být konkrétnější? Máš tam už vyhlédnuté nějaké místo?
Roman: Nemám. To je spíš takovej plán do budoucna, to není nic konkrétního. Ten plán chci samozřejmě zrealizovat a pracuju na tom, ale nemám v tuto chvíli nic konkrétního. Průšvih je v tom, že na stránkách se objevilo, že odcházím do ciziny a teď to vypadá, jako kdybych chtěl od všeho utéct. Lidi se mne na to ptají – známí, novináři. Ale on je to fakt spíš takový plán, že bych jednou v budoucnu rád bubnoval někde venku. Možná za půl roku, za rok, ale teď tam nic nemám. Teď mám ještě povinnosti tady.