Někdy to tak bývá, že se k zajímavé skupině se dostanu úplnou náhodou. O to víc jsem byla nadšená, když jsem poprvé slyšela na živo hrát tuzemské ELBE. Jejich nové album „Sudety“ se pro mě pak stalo velmi příjemným společníkem. O zapomenutých místech naší země, kterým vdechli hudební podobu, se rozpovídali oba členové Stanislav Jelínek a Martin "Spacosh" Peřina.

Kdy přišel první nápad založit ELBE? A k čemu váš název odkazuje?

Standa: Prvotní nápad založit projekt ELBE přišel na jednom půvabném místě v Jeseníkách, kde kamarádi mají kousek pozemku s maringotkou, kam jezdí odpočívat. To místo v průběhu let měnilo názvy, napřed se jmenovalo Elbe, pak Elba a Labe. Na mě to tam tak zvláštně působilo, že jsem si řekl, tohle musím zhudebnit a nechal jsem projektu i původní název onoho místa. Samozřejmě, že album není jen o tomhle místě, ale o celé té krajině bývalých Sudet. Jeden song z alba se jmenuje „Stollenhau“, což je taky vysídlená vesnice poblíž Šumperka, dnes to místo nese název Štolnava nebo taky Prameny. Obec byla postavená relativně vysoko cca 700m nad mořem a proto tam rád jezdím i na kole, je tam takový klid, nikde nikdo, jen ta energie co visí ve vzduchu.

Album „Sudety“ je velmi povedenou instrumentální novinkou. Řekněme na naší scéně i celkem ojedinělou. Bylo přímo záměrem jej takto udělat, nebo jste si pohrávali i s myšlenkou přidat texty (až tedy na skladbu „I vítr je tu jiný“)?

Standa: Natočit desku instrumentálně bylo záměrem. Píseň „I vítr je tu jiný“ by ale vyzněla neúplně, pokud by zůstala pouze v instrumentální podobě, tak jsme si řekli, že do toho zkusíme zpěv. Vzpomněl jsem si na Honzu z kapely Somnus Aeternus, s kterým jsem jel pár měsíců před tím „Svlékni tmu tour“, který má krásně hluboký, temný a charismatický hlas. Zkusil nazpívat „I vítr je tu jiný“ a z naší strany byla spokojenost, navíc k tomu napsal ještě krásný text.

Do songu „Elbe“ jsme nahráli zpěv s Justinem Lavashem, což je anglický písničkář žijící v Praze, který má rovněž skvělou barvu hlasu, pak jsme si ale řekli, že to moc nesedí do konceptu, že by to chtělo spíš češtinu.

Song „Elbe“ jsme pak nechali instrumentální, jen doprostřed songu jsme přidali Honzovu krátkou recitaci. Justinovu verzi jsme, ale taky nedávno zveřejnili na našem YouTube kanále a myslím, že s odstupem času to zní hodně dobře, určitě to stojí taky za pozornost.

Kde a jak dlouho jste nahrávali tuto desku?

Martin: Deska se nahrávala v podstatě celá v mém studiu, jen bubny jsme nahrávali ve studiu Svárov. Nahrávali jsme nadvakrát – prvních 5 věci v červenci 2017, pak jsem skladby mixoval. V září jsme nahráli druhou půlku a mix těchto skladeb mi trval asi do listopadu. Pak jsem celou smíchanou desku poslal na mastering do Gargle and Expel studia.

Jak u vás probíhá tvůrčí proces?

Martin: Vytvoříme demo, kde nahrajeme kytary, basu, naprogramujeme bicí atd. Tohle děláme každý zvlášť doma, každý má své songy. Bubeník se pak ty party naučí a nahraje ve studiu… Pak až jsou nahrané bubny tak je jen vsunu do těch demáčů a pak případně v rámci mixu skladbu jen dofinalizuji a smíchám.

Co se týká mě, tak ještě v průběhu skládání hudby a tvorby onoho dema skladbu pošlu Standovi a on to třeba ozvláštní nějakým nápadem, nahraje nějakou melodickou linku apod. Takhle to vlastně funguje i obráceně, že já někdy donahraju něco do Standovýho dema. Nebo pak až při finálním mixu skladeb tu a tam něco přidávám já nebo Standa.

Skládáte hudbu průběžně, nebo si na to musíte vyhradit určitý časový prostor?

Standa: Já to mám tak nějak průběžně, jakmile cítím v sobě jakési pnutí tak zasednu k počítači a skládám. Mnohdy se stane, že za jedno odpoledne mám song kompletně hotový, ale s některým se seru hodně dlouho, neustále ho předělávám a pak bývá většinou ten slabší J Nejvíc to funguje asi na tu první dobrou. Je to taky hodně o momentální náladě, kdy se věnuji ELBE a jindy DYING PASSION.

Martin: Spíš průběžně. Mám ale těch kapel více, takže je to spíš o tom, že se v určitý čas naladím na tu kterou kapelu a ponořím se více do skládání pro ni. Nebo jindy mám prostě jen takovou náladu, která generuje spíše atmosféričtější rockové věci, tak se toho chytnu a skládám pro ELBE.

Aktuálně jste zveřejnili, že pracujete na dalších skladbách. Můžeme se tedy v brzké době těšit na novou tvorbu?

Standa: Momentálně mám připravené tři songy. Zatím jsou všechny se zpěvem, kterého se opět, včetně textů chopil Honza (Somnus Aeternus). Mám z této spolupráce ohromnou radost, protože Honza má pro tuhle hudbu obrovský cit a na dané téma si myslím dost rozumíme. Zatím to vypadá hodně slibně. A Martinovi tracky jsou taky hodně silné, takže je se na co těšit. Mě na to všem nejvíc baví ten vývoj, ty výměny nahrávek a konzultace kolem toho. Je příjemné vidět, jak to roste.

Martin: Já mám zatím připravené necelé tři songy. Zatím to vypadá, že druhé album bude syrovější a tvrdší.

„Sudety“ se tématicky vztahují k Jeseníkům. Máte nějaké místo, právě zde, kam se často rádi vracíte?

Martin: Hraničky v Rychlebských horách. Je to zaniklá německá vesnička s pohnutou historií, nyní je tam však krásná louka obklopena lesy s magickou atmosférou.

Standa: Já těch míst mám více, procházíme se tu poměrně často a vždycky je co objevovat. A v každém období to má své kouzlo. Některá místa jsou jak z jiného světa a je to hodně inspirující pro hudbu kterou děláme.

Chodíte na koncerty jiných kapel? A případně dokážete si je užít, řekněme bez profesionální deformace (úsměv), kdy si říkáte, že tam nebo onam byste to zahráli jinak?

Standa: Na koncerty chodím poměrně často. Naposledy to bylo na Rogeru Watersovi a tam bych nezahrál jinak absolutně nic (smích) Pink Floyd je dokonalost. Ale chodím i na menší koncerty do klubů, pak samozřejmě i na festivaly, letos se chystáme do Rumunska na Dark Bombastic Evening, kam se moc těším, navíc tam bude vystupovat Anna von Hausswolff, která mi v posledních pár letech hodně hraje v přehrávači.

Martin: Na koncerty samozřejmě chodím, i když ne tak často jako dříve. Když je to dobrá kapela, která mě baví a mají to dobře udělané, tak si to užívám a neřeším, co bych udělal jinak. Pokud to tak není, tak mě samozřejmě v hlavě občas prolétne myšlenka, jak bych to třeba dokázal ozvláštnit. Spíše ale raději hledám na té kapele to, co se mi na nich líbí a snažím se od nich nasát tu energii, s jakou tu hudbu předávají a tak. Na všem se dá najít něco zajímavého. A mimochodem na Rogeru Watersovi jsem byl taky a bylo to parádní (úsměv).

Na letošním MetalGate Czech Death Festu přišlo na vaše vystoupení celkem velké množství metalistů. Jak se hrálo před trochu „netypickým“ publikem (úsměv)?

Standa: No abych řekl pravdu, nemyslím si, že to bylo pro nás netypické publikum, metalisti dnes už nejsou tolik ortodoxní, jak to bylo možná dříve. Navíc si myslím, že na takovém festivalu to může být příjemný chillout. Myslím si, že dnes to na těchto festivalech funguje normálně, že dramaturgie zařadí i méně metalové či rockové kapely a návštěvníci s tím nemají žádný problém. Můžu zmínit třeba Anathemu, Alcest, God is An Astronaut, Ulver atd. kteří hrají běžně na metalových festivalech a metal nehrají. Na Brutal Assault se mě líbila třeba i ta ambientní scéna s projekcí, skvělá oddechovka.

Martin: Mě se hrálo parádně, bylo vidět, že to ti lidi poslouchají a asi i byli rádi, že si můžou na chvíli poslechnout nějakou oddechovku.

Kde vás letos ještě fanoušci zastihnou na živo?

Standa: Czech Death fest byl náš první a asi i poslední open air v tomto roce, ale moc rádi bychom v tom pokračovali. Na podzim se chystá výroční koncert, kde budeme slavit 25let Epidemie Records po boku stájových kapel Forgotten Silence, Dying Passion, Somnus Aeternus a Heiden. Vidět nás tedy můžete ve středu 31.10 v Praze v Rock Café a druhý den ve čtvrtek 1.11 v Brně na Melodce. Čímž jste všichni srdečně zváni (úsměv).

Jaká kapela Vás v poslední době zaujala?

Martin: třeba Árstíðir.

Standa: Již zmíněná Anna von Hausswolff – Dead Magic, Spurv s aktuální novinkou Myra. Hodně teď ujíždím na Soup, asi můj poslední objev a sjíždím teď celou diskografii. Baví mě i poslední deska Ihsahna. A Perfect Circle z poslední albem Eat the Elephant, Forgotten Silence - Kras a těším se i na novou desku Mike Vennarta, první dva singly z desky mě hodně baví.