Tak z téhle jízdy vás bude pořádně bolet za krkem. DEATH ANGEL jsou zpátky s novým albem a garantuji vám, že vás nenechá v klidu.
Pořádné grády deska nabírá hned od úvodní „The Moth“. I když se zpočátku zdá, že vše vlastně jen tak příjemně šlape. Ale nenechte se zmást. To si s vámi jen DEATH ANGEL hrají. A se zvrácenou rozkoší sadistického vraha si chystají půdu pro pořádnou jízdu.
Ta přichází hned s prvním refrénem. Vokál Marka Oseguedy drásá, trhá a zadírá se až hluboko do kostní dřeně.
Samozřejmě, ďábelsky pádící kytary dvojice Cavestany-Aguilar tuhle smršť vydatně podporují. Je to ale právě Oseguedův vokál, co se vám vytrvale zavrtává hluboko do ušních bubínků a pohrává si s vámi podle chuti. Tu vás uklidní, tam nakopne, ale většinou se vás svou řezavou naléhavostí snaží přivést k šílenství. A úspěšně. Brzy totiž zjistíte, že pohyb svých končetin nekontrolujete vy, ale DEATH ANGEL.
A věřte mi – většinou budou mít pěkně napilno. DEATH ANGEL pádí dopředu jako divoký kalifornský hurikán. Zpomalí pouze v naléhavé „Lost“, která vás vrhne do hlubin vaší ztrápené duše. Ale jen proto, aby vás Osegueda a spol. po chvíli smetli silou tropické bouře. Bouře, která nepoleví až do závěrečných akordů „Let The Pieces Fall“. 
Ani tak neuvěříte, že těch pětačtyřicet minut už opravdu uteklo. Pokud tak máte opravdu rádi svižný a melodický thrash metal, je před vámi jeden z kandidátů na album roku.