O existenci SLECHTVALK (v překladu něco jako „hrozný sokol“) jsem měl jakous takous potuchu, avšak doposavad jsem se s jejich tvorbou nesetkal. Věděl jsem, že kdysi vydali splitko s indonéskými KEKAL, a že letos jim vyšlo album „At The Dawn Of War“. Až nyní se mi ale dostalo do rukou něco z jejich tvorby, konkrétně tedy tři roky staré CD s názvem „The War That Plagues The Lands“, jež posluchačstvu nabízí docela slušnou porcičku atmosférického black metalu.

Předpokládám, že i pro většinu z vás, je toto seskupení neznámé, proto stručně k historii kapely. Roku 2000 SLECHTVALK debutují kotoučem „Falconcry“, který vychází u Fear Dark Productions (tehdy se vlastně ještě jednalo o jednočlenný projekt nynějšího leadera kapely, Shamgara). Album má docela slušný ohlas, a tak Shamgar vytvořil ze SLECHTVALK regulérní kapelu, které v r.2002 vychází již zmíněný split s názvem „Chaos & Warfare“, následovaný nahrávkou „The War That Plagues The Lands“, prvním evropským turné, jedním DVD a novinkou „At The Dawn Of War“…

Materiál z r.2002 nabízí atmosferický black metal v jeho nejklasičtější podobě. Hledači dříve neslyšeného, vězte, že SLECHTVALK hrají přesně to, co se od daného žánru očekává. Celkově temný výraz, melodické kytary, rychlé bicí, občasné klávesové výpady, semo tamo i ženský vokál. Tedy vůbec nic nového pod sluncem. Přesto jsem si ve svém hudebním srdci schoval kousíček místa i pro tyto Nizozemce. Shamgar se totiž obklopil slušnými muzikanty, a těm to docela šlape. Vlastně se musím přiznat…už jsem ani nečekal, že by mě po těch letech mohlo z tohoto žánru něco zaujmout, ale SLECHTVALK mě mile překvapili. Album má totiž dost silný vnitřní náboj, výraznou atmosféru, a vyznívá (alespoň občas) docela zběsile. Jistě, najde se tu pár vybrnkávaček a pomalých pasáží, klávesových linek či ženských vokálů, ale rozhodně to nepůsobí sladce, což mě nesmírně potěšilo. Nestane se, že by vás zavalila klávesová hradba, před kterou, podobně jako před vlnou tsunami, není úniku. Tento nástroj slouží spíše k dokreslení skladeb (tedy ne, že bych měl něco proti klávesám; nikdy jsem nepatřil mezi ty, kteří by jejich použití v black metalu odsuzovali, ale musím přiznat, že už i mi lezou poslední dobou krkem…). Jinak mi ale připadá, že v momentech, kde klávesy dostaly největší prostor, jsou SLECHTVALK paradoxně nejslabší. Jako by si muzikanti dali na chvíli oddech a nechali pouze chudáka klávesáka (který navíc nepatří k těm nejinvenčnějším) vše zachraňovat. Songy se hezky střídají - po vypalovačce přijde zpomalení, dále výrazně melodická věc, a tak dál, stále dokola. Zbývá dodat, že vyznavači sokola (tento dravý pták se vyskytuje nejen v názvu, ale i na obalu desky) si pro nás připravili album koncepční. Příběh pojednává o válečníkovi, který zklamal (usnul na hlídce) a kvůli tomu došlo k masakru jeho družiny. Král mu odpustí a zbaví ho viny, ale chudák rytíř se stále obviňuje a hledá vnitřní klid…

Dalo by se říci, že SLECHTVALK jsou taková sloučenina starších DIMMU BORGIR, OLD MAN´S CHILD a GRAVEWORM na straně jedné a DARK FUNERAL na straně druhé. Tvoří jakousi alternativu pro poslouchače z řad táboru vyznavačů atmosféry i zběsilosti. Můžete se dočkat nejen výrazně melodických a pomalých prvků, ale také pasáží brutálně rychlých a agresivních. Shamgar občas (především v „pureovějších“ pasážích ) kráká jako některá z legend norské scény, a stejně tak se na vás místy vyvalí i pravá, nefalšovaná, seversky mrazivá atmosféra, následovaná náladou epičtější. Škoda jen, že album není o něco kratší, takhle už ke konci začíná přeci jen trochu nudit. K tomu všemu musím připočíst i trapné outro „In Paradisum“, které si poslechnete jen jednou z donucení a při dalších seancích budete nahrávku vypínat již po skončení „The Dragon´s Children“.

Pokud patříte mezi ty, co nedají dopustit na black metal atmosférického střihu, ale zároveň vás už omrzely všechny ty nasládlé kapely, zkuste SLECHTVALK. Pokud vyznáváte brutalitu a agresi, ale občas zkousnete i kapelu s klávesami, tak zkuste tyto Nizozemce také. Pokud hledáte něco zcela nového, albu se raději vyhněte obloukem, avšak risknete-li setkání s touto deskou, můžete být celkem mile překvapeni. Vy, kteří neposloucháte nic, než smečky, otřevší se byť jen letmo o kov černý, s atmosférou silnou, hodnocení zvedněte si o půl bodu až bod jeden (každý dle stupně své závislosti).