Pamatuji si, jak jsem se s brněnskou kapelou DEPTHS ABOVE seznámil poprvé na doomovém dýchánku, kde nás do snů pohlcovali s WOE UNTO ME, SOMNUS AETERNUS a SELF-HATRED. Tehty byli na soupisce účinkujících jako poslední pod označením death/doom. Očekával jsem pomalá tempa, hluboké growly a romanticky temné sféry vědomí, za takové smýšlení jsem však schytal kopanec do ksichtu syrovým a vysoce prudkým black metalem moderního ražení.
DEP​THS ABOVE je kapela postavena okolo Vama Margy (BHAGAVAR, BLOODY LAIR), sestavu doplňuje bubenická třída Sarapis (ex-INFERNO, ex-ŽREC) a už to je záruka kvality. Nebojím se tvrdit, že pánové jsou na české poměry republiky originálním výjevem, hudební obraz plný temných a bouřlivých barev, který vám představím, tu totiž nikdo jiný nevyznává. Snad jen MALLEPHYR, ale i tak je výraz DEPTHS osobitý.

“Ex Nihilo” je exhibice islandské nebo francouzské black metalové revoluce. Inspirace moderní vlnou nadžánrového black metalu je patrná z disharmonicky zkroucených a nepravidelných hlubokých riffů, otevírajících ohnivou propast ztracených duší přímo pod vašima nohama. Kytary se dovedou záludně plížit a tvořit vědomí hypnotizující atmosféru. Zvuk je podladěný, hluboký - působí jako monumentální vlna temnoty, živící se materiální existencí lidské formy života.
Z nálady alba vychází stín zakrývající svět misantropií a elegantním temnem. Lidská existence je podmaněna smrti a jiný význam nemá. Vamův specificky zbarvený vokál není výrazný, ale hluboko v jeho zvuku se skrývá napříč všemi kouty lidské duše rozšiřující se hniloba, rozežírající samotné kosti základů žití člověka. Sarapis hraje ve prospěch skladeb a zbytečně nevyčnívá, dokonale se doplňuje s riffy, tu a tam se jeho hra rozchází s kytarami, a tak pohání onen různými směry se projektující obraz zmaru, jejž dokonale vyjadřuje Vamova temně surrealistická kresba přebalu alba.

“Ex Nihilo” je deska, kterou bych řadil mezi to nejlepší, co u nás za poslední roky vyšlo. DEPTHS ABOVE následují moderní revoluci black metalu - tedy disharmonií zdeformované riffování nebo plíživé a s rytmikou se rozcházející kytarové extáze, žijící vlastním psychedelickým životem a mohutný zvuk, který je chladně syrový a zároveň nechává vyniknout až hypnotické pasáže v samotných hlubinách nebytí. Detailů tu není málo i navzdory tomu, že se jedná o krátký materiál o půl hodině. Je co objevovat, je si co užívat.